Na pomezí Česka, Polska a Německa se nachází unikát v podobě tisícovek tzv. podstávkových domů. První domy tohoto typu se zde objevily už v 16. století, kdy došlo k syntéze německé a slovanské lidové architektury.
Dodnes zachovalé jsou tyto domy jen díky nadšencům ze spolku Český svět, jejichž největším snem je zápis na seznam světového dědictví UNESCO. Domy jsou nejčastěji rekonstruovány podle dochovaných dobových fotografií. Starosta spolku, pan Milan Maršálek, koupil první dům v roce 1979. Jednalo se o kovárnu Andrease Stelziga z roku 1660, která byla určena k demolici. V současné době buduje pan Maršálek v areálu bývalé rychty v Dolních Řasnicích na Frýdlantsku skanzen. Přesouvá sem lidové stavby, kterým hrozí demolice kvůli špatnému technickému stavu. Jednou z perel jeho sbírky je stovky let starý vejminek, který patří mezi nejstarší podstávkové domy vůbec.
Podstávkou se označují dva domy, které jsou do sebe zasunuté. Jeden dům (spodní) je roubený a nad ním stojí druhý, který může být například hrázděný. Domy spolu tektonicky nesouvisejí, takže horní dům nezatěžuje ten dolní. Další výhodou je jednoduchost rekonstrukce, kdy spodní část lze bez větších problémů rozebrat, aniž by se muselo v horní části cokoli měnit.
Této pozitivní vlastnosti si povšimli i majitelé roubenek, které se časem mohou deformovat. A tak vedle pravých podstávkových domů začaly vznikat i nepravé s dodatečně přidanou podstávkou tzv. českou kozou.
Ve své podstatě se tato stavení nacházejí na území, které kdysi obývali Lužičtí Srbové. Ačkoli měly podstávkové domy pouze výhody, nerozšířil se tento trend příliš daleko.
Dodnes jsou v Německu k vidění celé vesnice podstávkových domů, v Čechách se tu a tam najde ulice a v Polsku jsou to jen jednotlivá stavení.
Obec Dolní Řasnice leží jen pár kilometrů od obce Pertoltice, kde se nachází skanzen lidových staveb z 18. století.