Smuteční síň v Dobrušce – dokonalý soulad

Také proto se krajina s kostelíkem stala výchozím bodem úvah architektů Miroslava Horského a Jana Hameta, oslovených investorem – vedením Dobrušky, když realizace výstavby nové smuteční síně už nesnesla další odklad. Záměr pustit se do stavby, která bude nejen důstojným místem posledního rozloučení, ale také citlivou a precizní architekturou, byl v danou chvíli a na daném místě hodně odvážný.

Projevilo se to už při jeho prosazování, když na zastupitelstvu města prošel o jeden, jediný hlas. Ale jen díky tomu vyrostla na místě, kde původně stával domek známé místní postavy pana Ungráda, hrobníka, jehož potomci živnost převzali a podnes tu provozují pohřební služby, stavba splývající s krajinou a respektující její ráz včetně dominantního postavení kostelíku na návrší, jenž je také významnou kulturní památkou.

Objem smuteční síně je celý zbudován z pískovcového zdiva, na které nasedá prosklený pás ukončený římsou s dřevěným obložením ploché střechy. Na východní straně je prolomený svislým proskleným pásem, který se zařezává i do části půdorysu ploché střechy a kopíruje pod ním umístěný katafalk.

Tato prosklená část střechy je jediným kuželem světla nad ním. V sále je dostatek prostoru pro stojící a 50 sedících pozůstalých. Intimitu hudebníkům zajišťuje dřevěný rošt z jasanu, který je jedním z dominantní prvků interiéru. Obvod sálu tvoří technologická část s chladicími boxy a místnosti pro personál. Zásluhou moderního technologického vybavení síně, včetně zvedací plošiny je možné, aby celý obřad pohodlně obstarala i jediná osoba. Přitom celý provoz pro hosty, návštěvníky hřbitova i obsluhu se odehrává v jedné výškové úrovni a je zcela bezbariérový. 

Vskutku unikátní je fasáda horní vrstvy smuteční síně, ve které se zrcadlí slavný kostelík. Skutečností totiž je, že nejlepší čeští šindeláři, pánové Čábelka a Věříš zde v době výstavby smuteční síně právě rekonstruovali báni kostela a podařilo se je přesvědčit, aby přijali i tuto zakázku v její nejvyšší linii. Klasické šindele, ať už modřínové nebo smrkové, neodmyslitelně patří na naše chalupy, kostely a další lidovou architekturu.

Vzhledově se nedají ničím nahradit. Žádná jiná krytina nevytváří tak pěknou a živou střechu. Jsou rozšířeny po celých Čechách i na Moravě, stejně jako v dalších státech východní Evropy.

S výstavbou nové síně ale došlo také na úpravu bezprostředního okolí, včetně vybudování parkoviště a oplocení opukovou zdí. Možná také proto dokončenou stavbu veřejnost nakonec přijala velmi pozitivně a ta se dnes stala nedílnou a důležitou součástí společenského života v sedmitisícovém městě Dobrušce.
Tato stavba je součástí výběrové sbírky projektu Stavba čtvrtstoletí.