Horažďovice prosluly ve středověku chovem otavských perlorodek. První zmínky pocházejí z roku 1594, kdy pánové Jan a Karel Rummerskirchové nechali dovézt z Holandska násadu přibližně 10 tisíc kusů perlorodek a založili v Horažďovicích jejich umělý chov, který se tu udržel až do poloviny 20. století.
Expozici chovu perlorodek naleznete v místním zámku, kde sídlí Městské muzeum. Na přelomu 18. a 19. století založili tehdejší majitelé panství Rummerskirchové umělý chov perlorodek v zámeckém náhonu, násada byla přivezena z Holandska. Perlorodka říční potřebuje ke svému životu velice čistou vodu. V řece Otavě se vyskytovaly od pradávna. V roce 1594 byla v artikulích Děpolda Švihovského písemně ustavena jejich ochrana před pytláky.
Lastury se při výlovech otevíraly speciálním nástrojem, zvaným klíč, perla se vyjímala stříbrnou lžičkou, aby se dotykem ruky neztratil lesk. Ve 20. století se kvalita vody v řece s rozvojem průmyslu rychle zhoršovala. Perlorodek ubývalo, poslední výlov byl v roce 1944. Po druhé světové válce byly perlorodky silným znečištěním řeky zcela vyhubeny.
Perlorodky v mlýnském náhonu už jsou minulostí, ale řeka plyne dál a svou krásu neztrácí. Celý areál nabízí kromě muzea řadu dalších využití a díky odhalené podzemní chodbě i tajemství, lákající především v létě nejen národ vodáků.