Základní koncepce galerie se dotýká historického kontextu židovských transportů. Na padesát tisíc lidských bytostí vkročením do bubenského kolejiště ztratilo právo na budoucnost. Vědomí zániku, smrti nebo rozpadu životních hodnot je impulzem pro hlavní téma a galerijní záměr.
Na
pražském nádraží Bubny vzniká
unikátní výstavní prostor, který staví na instalacích ve veřejném prostoru otevřených pro širokou veřejnost, kolem něhož každodenně projíždí vlaky s cestujícími. Výtvarná díla dokáží komunikovat pouhou silou jejich podobenství a v tomto případě jsou
site-specific, tedy vytvářená speciálně pro tento projekt. Koncepce výstavy je přímo propojená s historickými událostmi z období 2. světové války. Oslovení tvůrci, především sochaři, se vydali
cestou podobenství zkázy, kterou je
lokalita nádraží Bubny nasáklá. Díla vytvořená přímo pro Vrstvy paměti mají předem určený čas existence.
Okamžikem instalace totiž
začne jejich rozpad. Tvůrci využívají pro svá díla materiály, které dokáží naplnit premisy zničení –
mýdlo, textilie, rezavějící hmoty. Divák tedy musí vzpomínat na prvotní tvar výtvarných objektů a tím více vnímat kontext ubíhajícího času vlastního života. Nejen přírodní podmínky ničí instalaci, ale počítá se i se spontánními aktivitami lidí, kteří nádraží navštíví.
Všichni zúčastnění tvůrci pracují s
dočasnou životností svých sochařských objektů. Sebedestrukce jejich uměleckého díla se stala výchozí koncepcí pro většinu z nich. Ze sochy se stává interpretace vážných témat, která ale výtvarně
neilustruje ani neestetizuje tragické příběhy. Dílo se stává dramatickou situací, časově omezeným dějem měnícím jeho estetiku, tvar a primární podobu. Vydat všanc svou tvorbu přírodě i náhodným kolemjdoucím našlo odvahu v první fázi pět umělců. Spojuje je předchozí tvorba reagující na kontext genia loci výstavních míst, kde prezentovali svá díla. Zároveň je nominoval i jejich
zájem o specifické materiály, které posunují význam objektů, nutí diváky k aktivní spolupráci na proměnné hodnotě své podoby.
Výtvarníci galerie Vrstvy paměti Daniel Pešta Ztráta identity, absolutní dehonestace lidské bytosti v
podobenství stlačených odlitků autorova obličeje je jeho osobní interpretací k projevům nenávisti a pohrdání životem. Tři sochy spojené v jeden objekt bude
instalován na „výstavní kolej“ v úzkém sousedství funkčního kolejiště, které pro každodenní cestu využívá nemalé množství lidí.
Kryštof Kaplan V galerii Vrstvy paměti se představí Kaplanova specifická
velkoobjemová socha, do které bude
možné vstoupit a projít ji. Diváci budou absolutně izolováni od vnějšího světa, uzavřeni do tísnivého prostoru sochařského díla. Jeho práce bude prožitkovým uměním v pravém slova smyslu, která originální formou interpretace nejmladší umělecké generace
reaguje nejen na tíživou historii nádraží Bubny, ale i na současnou neutěšenou podobu této části města.
Martin Janíček Absolvent AVU Praha
hledá hlas netradičních materiálů, z kterých vytváří sochy – objekty. V prostorech opuštěné nákladní rampy stojící proti nové zastávce Bubny představí Janíček propojené objekty pod názvem
Nemocný systém. Jeho sochy jsou podobenstvím,
jak lidská rasa ignoruje odkazy minulosti, nevnímá kontinuity života a sobecky upravuje životní prostor, v kterém vítězí hodnoty peněz nebo egoismu. Jeho
zvukové objekty v prostoru nádraží budou instalovány v návaznosti na dílo Kryštofa Kaplana. Vtíravé a
brutální zvuky Janíčkova objektu zmizí, jakmile se návštěvník ocitne v útrobách Kaplanova díla. Naslouchá-li člověk zvukům, musí nejen dobře slyšet, ale také rozumět, aby slyšeným zvukům přikládal patřičný význam.
Lenka Kristiánová Nejmladší generaci výtvarníků zastupuje čerstvá absolventka pražské scénografie, která se pokusí najít výtvarné podoby abstrahujících pojmů smrtelnosti a pomíjivosti, provázející naši společnost od nepaměti až do současnosti.
Propojení reálných čekajících lidí na vlak s výtvarnými instalacemi jistě povede k jejich vzájemné interakci a i pro cestující v projíždějících vlacích bude tato drobná mystifikace na peronu novým prožitkem v každodenním průjezdu pražským nádražím.
Stín bytosti z minulosti, výtvarně vrostlý do omítky zdi, se prolíná s reálnými stíny pasažérů. Větru a dešti vystavená transparentní torza těl, ztrácející se mezi mraky na nebi, která pozvolně mění tvar až do naprosté destrukce.
V prostoru nádraží Bubny vzniká projekt
Památník ticha, jeho cílem je revitalizace nádraží v moderní prostor pro veřejný dialog o dědictví minulosti jako stigmatu dneška.
Vernisáž výstavy proběhne 3. října 2017.