Pokud se při svých toulkách vypravíte do Českého středohoří, nemůžete Hazmburk minout – jeho silueta se dvěma věžemi, horní hranolovitou a dolní kulatou, je vidět ze všech světových stran na desítky kilometrů daleko.
Hazmburk patří k této krajině
Českého středohoří odedávna. Dokonce se
neví přesně, kdy a kým byl hrad založen. Čedičový vrch dosahuje výšky 418 m a podle archeologických nálezů byl obydlen již v 5. tis. př. n. l. lidem kultury s vypíchanou keramikou.
Podle
Dalimilovy kroniky si zde, za časů knížete Vlastislava, první sídlo vybudoval jakýsi Léva a se svou družinou odtud ovládal okolní krajinu.Historicky doložené údaje o existenci hradu pocházejí z první poloviny 14. století, kdy nejprve Hynek z Lichtemburka v roce 1314 mění hrad za jiné zboží s českým králem
Janem Lucemburským a potom, když ho v roce 1335 prodává král Jan Lucemburský panu Zbyňku Zající z Valdeka a na Žebráce. Zajícové byli významným šlechtickým rodem, kteří zastávali vysoké funkce.
Například první majitel hradu a zakladatel rodu,
Zbyněk Zajíc Zámořský, patřil k nejvěrnějším přátelům Karla IV. Zastával proto úřad
nejvyššího královského číšníka. Přízvisko Zámořský obdržel pravděpodobně proto, že navštívil Svatou Zemi. Predikát z Hazmburka používal Zbyněk Zajíc od roku 1337.
Hrad byl postupně rozšiřován na pohodlné a důstojné sídlo především zástavbou východní části vrcholové planiny. Jeho dominantu tvoří dvě věže – oválná Černá (25 m) a hranolová věž Bílá (26 m).
Černá věž, která byla postavena
z tmavého čediče a svého času sloužila také jako vězení, představovala důležitý obranný prvek. Přístup do ní byl možný jen po visuté pavlači v poschodí.
Bílá věž své jméno dostala podle
světlého pískovce – základy věže jsou zhotoveny z čediče, střední část z tesaného pískovce a teprve vrchol z dobře opracovaných pískovcových kvádrů. Koncem 15. století se stalo trvalé bydlení na hradě pro jeho majitele již nepohodlné a tím také ztrácí na svém významu. Posledním z rodu Zajíců z Hazmburka, kdo vlastnil hrad, byl Kryštof Zajíc z Hazmburka, který jej v roce 1558 prodává hofmistru Království českého panu Janu staršímu z Lobkovic na Zbiroze a Točníku. V té době byl Hazmburk již pustý. V historii hradu se potom vystřídala celá řada majitelů – Šternberkové, Ditrichsteinové, Hebersteinové, roku 1954 byl převeden do správy státu. Za celou živou historii nebyl hrad nikdy dobyt.
Takové staré šlechtické sídlo ovšem
skrývá nejedno tajemství – pod hradem jsou prý vytesány podzemní místnosti a tajné zazděné chodby, které kdysi Hazmburk propojovaly s hrady Košťálovem a Budyní. Jedna z chodeb ústila také do vsi Sedlce pod hradem. Nejznámější
hradní legendy mluví o skrytých sklepeních se sudy vynikajícího vína, nebo o pokladu, který na hradě schovalo francouzské vojsko po Napoleonově porážce v Rusku.
Parkoviště v obci Klapý a cesta na hrad
Ke hradu se dostanete nejlépe z obce Klapý. Od parkoviště, které je pod hradem (50.4306250N, 14.0106986E), vás povede žlutá a posléze červená turistická značka. Vzdálenost od parkoviště k hradu měří asi 2,5 km. Středně náročná cesta stoupá po severním svahu kopce až ke zbytkům první brány a dále pokračuje k další ve východní části. Odměnou za náročný výstup vám bude
úchvatný kruhový výhled z Bílé věže.
Objevte hrad Hazmburk, historickou perlu Českého středohoří, se dvěma impozantními věžemi a nádherným výhledem.
Hrad Hazmburk se nachází v Českém středohoří.
Hrad Hazmburk je pozoruhodný svými dvěma věžemi - jednou horní hranolovitou a druhou dolní kulatou.
Hrad byl založen v první polovině 14. století a během historie změnil několik majitelů. V 15. století ztratil na významu a postupně se stal pustým.
Přístup do Černé věže byl možný jen po visuté pavlači v poschodí.
Bílá věž dostala své jméno podle světlého pískovce, z kterého je střední část věže postavena.
K hradu se dostanete nejlépe z obce Klapý, kde je parkoviště a odtud vede cesta značená žlutou a červenou turistickou značkou.
Na konci cesty na vás čeká úchvatný kruhový výhled z Bílé věže.
Z Bílé věže se naskýtá kruhový výhled na okolní krajinu.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.