Kostel ve Vyklanticích na Pelhřimovsku byl dokončen roku 1729. Centrální stavba s hranolovitou věžičkou a eliptickou kupolí lodě je zakončena lucernou s podélnými okénky. V kostele jsou umístěny ultramoderní sochy vytištěné na 3D tiskárně.
Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého nechal ve
Vyklanticích postavit roku 1722 hrabě Harrach, který tenkrát získal zdejší panství. O vysvěcení stavby požádal hrabě v červnu 1727, došlo k němu ale až o dva roky později. Stavba je připisována
Santinimu Aichelovi. Neexistuje sice konkrétní pramenný doklad tohoto autorství, ale vyplývá z architektonického rozboru a možných historických a dobových souvislosti.
Do interiéru kostela se postupně navrací jedenáct soch, které byly umístěny na začátku devadesátých do depozitáře v
Želivského kláštera, aby se nestaly terčem zlodějů.
Autorem původních soch by mohl být podle odborníků takzvaný
„vyklantický sochař“. Snad šlo o jihlavského sochaře
Václava Höbla, který v roce 1726 – tedy v době vzniku vyklantického kostela – pracoval také pro
želivský klášter. Jeho sochy se vyznačují charakteristickými rysy. Jsou poměrně
malé velikosti, mají
kulatý obličej,
hubená těla se šlachovitými údy, ale paradoxně se u těchto postav objevuje výrazně vyvinuté prsní svalstvo. Originály soch se podařilo
oskenovat a následně vytisknout na 3D tiskárně, výsledné sochy jsou z tvrzené umělé hmoty.
Spolu s dalšími sochami nyní zdobí interiér kostela svatý
Jan Nepomucký na hlavním oltáři, dva andělé,
Bůh Otec,
Ježíš Kristus a
Panna Marie. Sochy polychromoval pacovský akademický
malíř Petr Hampl.