Bývalá kovárna ve Věžnici č. p. 94 je přízemní zděnou a částečně podsklepenou stavbou obdélného půdorysu. Stavba vznikla po roce 1850 jako obecní sýpka, v roce 1879 byla upravena na školní třídu a byt učitele, od roku 1894 sloužila nejen pro bydlení, ale i jako kovárna.
Objekt plnil také
funkci zvoničky v podobě sanktusníku umístěného na vrcholu střechy. Stavebník ani stavitel není znám.
Historická, architektonická a památková hodnota kovárny ve Věžnici spočívá v jejím
stáří, autenticitě dochovaných prvků, původní dispozici, vícevrstevnatém stavebním vývoji a také ve
spojení řemeslného provozu s funkcí venkovské zvonice. Při vědomí existence zvonu, jenž je v majetku a opatrování obce, se jedná o
unikátní historický celek. K nejzajímavějším dochovaným prvkům patří vedle
zvonice a celé její konstrukce také
datovaný krov, okenní výplně snad z konce 19. století,
klenutý sklep, relikty architektonického členění fasády a kromě toho původní dispozice spojující obytný, hospodářský a výrobní účel objektu. Tou nejcennější částí je však vlastní
kovářská dílna s částečně zachovaným původním vybavením (zděné těleso výhně s otvorem pro připojení měchu a kónickým ústím komína, nika s policemi na nářadí a masivní ponk).
Kovárna ve Věžnici představuje unikátní a typově zajímavou stavbu, která svědčí o provozu dřívější řemeslnické činnosti, tedy i o způsobu života našich předků. Zároveň reprezentuje regionální lidové stavitelství druhé poloviny 19. století.
Poznejte historickou kovárnu ve Věžnici, která je zajímavá svým stářím, originálním vývojem a kombinací řemesla s funkci zvoničky.
Kovárna byla postavena po roce 1850.
Původně sloužila jako obecní sýpka, později byla upravena na školní třídu a byt učitele a nakonec jako kovárna.
Na vrcholu střechy se nachází sanktusník, což kovárně dává funkci zvoničky.
Zvon umístěný ve zvoničce je majetkem a je opatrován obcí.
Nejcennější částí je kovářská dílna s částečně dochovaným původním vybavením.
Mezi dochované prvky patří datovaný krov, okenní výplně, klenutý sklep a relikty architektonického členění fasády.
Kovárna reprezentuje regionální lidové stavitelství druhé poloviny 19. století.
Stavba byla postupně upravena z obecní sýpky na školní třídu a byt učitele, a později na kovárnu s funkcí zvoničky.
Stavebník ani stavitel kovárny není znám.
Sloužila také pro bydlení a jako venkovská zvonice.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.