Bývalé sídliště v okolí náměstí Pod Branou v Liberci, vznikalo od poloviny 19. století do 20. let 20. století pro zaměstnance textilní továrny. Do současnosti se dochovalo v původní podobě a stále slouží k bydlení.
Liebiegovo městečko je intaktně dochovaným
příkladem plánované tovární výstavby na principu zahradních měst. Unikátní je především tím, že bylo
nenásilně vestavěno do poměrně dramatické přírodní scenérie, kterou svým charakterem vhodně doplnilo a dalo tak vzniknout malebnému celku.
Klíčovým tvůrcem a duchovním otcem celkového pojetí sídliště byl Jakob Schmeissner.
Jádro výstavby tvoří náměstí Pod Branou vybudované v letech 1911–1912, jehož přirozenou dominantou se stal dům s věžičkou.
Domy na náměstí kromě bydlení zajišťovaly i občanskou vybavenost. V přízemí
domů s podloubím se nacházely obchody, byl zde také
hostinec. V rámci sídliště byla zřízena i dívčí škola a ubytovna. Svébytnou skupinu domů tvoří tři vily určené pro vysoce postavené zaměstnance od libereckého architekta
Oskara Rösslera z let 1911–1914 v Klicperově ulici.
Sídliště se postupně rozrůstalo až do roku
1929. Za povšimnutí stojí především dveře jednotlivých objektů, které jsou příkladem náročné řezbářské práce.
Liebiegové se na podobě města podepsali do té míry, že pro
Liberec znamenali totéž, co firma Baťa pro Zlín. Rodina patřila k
významným průmyslníkům a k nejdůležitějším občanům města.