Když se píše o
stavitelské rodině Dientzenhoferů, nejčastěji se objevuje jméno Kryštofa syna
Kiliána Ignáce. Jeho otec zůstává skrytý v pozadí, téměř neznámý. Přitom i jeho dílo je mimořádné svým rozsahem i úrovní architektury. Objevme tedy toho „staršího“ Dientzenhofera a jeho stopy v české barokní architektuře – zaslouží si to.
Jak šlo pět bratrů do světa
Příběh stavitelů z rodu Dientzenhoferů začíná v Horním Bavorsku na
statku Gugghof u osady St. Margarethen, kde se v selské rodině Georga a Barbary Dientzenhoferových postupně narodilo pět bratrů. Po otcově smrti v roce 1673 se společně se sestrou Annou vydali na cesty. Jejich cílem byla
Praha, město, které od konce třicetileté války prožívalo barokní stavební horečku.
Důležitým momentem pro všechny Dientzenhofery byl rok 1978, kdy se v
malostranském kostele sv. Tomáše Anna provdala za
Wolfganga Leuthnera, zřejmě příbuzného významného pražského stavitele a architekta
Abrahama Leuthnera. Obě rodiny byly úzce propojené i v budoucnosti a několik bratrů našlo uplatnění v rodinné stavební firmě. Dientzenhoferové díky Leuthnerovým navázali potřebné kontakty, získali cenná doporučení a jejich cesty se postupně rozběhly dál do Evropy. Všech pět bratrů našlo uplatnění ve stejném oboru a zastávali významná místa dvorních architektů v Horní Falci, Bavorsku, Hesensku, Durynsku a Slezsku.
Kryštof (1655–1722) se nakonec jako jediný usadil v Čechách natrvalo.
Malostranský měšťan
Zkušenosti Kryštof sbíral při přestavbě
cisterciáckého kláštera a baziliky Nanebevzetí Panny Marie ve Waldsassenu, kde Leuthner jako mistra najal
Georga, nejstaršího z bratrů Dientzenhoferových, a pracoval tu i mladší bratr
Leonhard. V letech 1685–1687 pracoval u Abrahama Leuthnera na stavbě
zámku vévody Sasko-Lauenburského v
Ostrově a později také na stavbě
pevnosti v Chebu.
V roce 1685 se Kryštof oženil s vdovou po zednickém mistrovi Johannu Georgu Aichbaurovi
Annou Marií. Vedle dvou dětí vyženil i domek na
Malé Straně, takže se mohl stát malostranským měšťanem a byl rovněž přijat do malostranského zednického cechu. Manželé se záhy přestěhovali do domu v dnešní
Hellichově ulici, kde pak Kryštof s rodinou bydlel až do konce svého života. S Annou Marií měli pět dětí, dvě dcery a tři syny, z nichž nejtalentovanější byl
Kilián Ignác (1689–1751).
Kryštofova stoupající hvězda
Prvním Kryštofovým samostatným dílem byla přestavba
poutního místa v Chlumu Svaté Máří, zahájená v roce 1687. O dva roky později mu bylo svěřeno rozšíření
kláštera v Teplé spojené s výstavbou špitální
kaple Nejsvětější Trojice. Po náhlé smrti nejstaršího bratra Georga po něm na dva roky převzal stavbu
klášterního kostela ve Waldsassenu, pak se ale vrátil zpět do Čech. Pro barona Serváce Ignáce z Engelflussu postavil na jeho panství v
Mníšku pod Brdy kapli sv. Maří Magdalény na Skalce. Následovala
kaple Zjevení Páně ve Smiřicích pro Jana Josefa ze Šternberka s chotí, další projekty pak Kryštofa natrvalo zařadily mezi největší barokní stavitele v Čechách. Šlo zejména o přestavbu
benediktinského Břevnovského kláštera s kostelem sv. Markéty a
chrám sv. Mikuláše na
Malé Straně.
Tvůrčí tandem Dientzenhofer & Dientzenhofer
Možná měl Kryštof smůlu, ale řady jím vedených staveb se z různých důvodů odkládaly, protahovaly a na dlouhé roky přerušovaly. Na vině nebyly jen finanční důvody, ale i změny projektů a nespokojenost opatů jednotlivých řádů v rolích investorů s personálem. Kryštof byl jejich pravým opakem: společnou řeč našel jak s benediktinským opatem Zinkem, tak s jezuity. Synovi
Kiliánovi Ignácovi ale dopřál to, co jemu chybělo a co mu konkurenti často předhazovali: vzdělání.
Když se Kilián Ignác v roce 1715 vrátil z pětileté cesty po Německu a Itálii, začal pomáhat otci na jeho stavbách a řadu z nich také po Kryštofově smrti v roce 1722 dokončil.
Směr Broumov
Vedle
malostranského chrámu sv. Mikuláše, který nakonec ani Kilián Ignác neviděl v jeho výsledné podobě a dokončil jej teprve jeho zeť
Anselmo Lurago, byla společným projektem otce a syna Dientzenhoferových například
Loreta a nová
klášterní budova řádu voršilek v
Praze na
Hradčanech anebo
roumovská skupina kostelů, jedenáct venkovských kostelů budovaných na přání benediktinů v krajině kolem
Broumovského kláštera. Kryštof vypracoval projekty ke
kostelu sv. Michala ve Vernéřovicích (základní kámen položen v roce 1719) a
kostela sv. Jakuba v Ruprechticích (základní kámen položen v roce 1720). Ty se společně se starším
kostelem sv. Martina v Martínkovicích, který je jako jediný postavený podle plánů
Martina Allia, staly zárodkem kostelů Broumovské skupiny. Dokončeny byly roku 1743, projekty dalších chrámů vypracoval
Kilián Ignác Dientzenhofer.
Smrt stavitele
Kryštof Dietzenhofer zemřel 20. června 1722 v
Praze ve věku 67 let. Když v roce 1709 dokončil pro Karla Ignáce Michnu z Vacínova
kostel sv. Máří Magdaleny v dnešní Karmelitské ulici na
Malé Straně, nechal si v něm zřídit rodinnou hrobku. Do ní byl později pochován i Kilián Ignác Dientzenhofer, ovšem všechno se změnilo za Josefa II. Kostel byl zrušen a přestavěn na kasárna, sloužil také jako pošta nebo četnické velitelství, dnes je důstojným sídlem
Českého muzea hudby. Ostatky Dientzenhoferů byly už v roce 1783 přeneseny na
Malostranský hřbitov, přesné místo nového hrobu se však nedochovalo.
Víte, že…?
- K výročí 300 let od úmrtí Kryštofa Dientzenhofera vznikl projekt Via Dientzenhofer, který představuje architekty a stavitele z obou generací.
- Z malého statku Gugghof v osadě St. Margarethen v Horním Bavorsku pocházelo pět bratrů. Nejstarší Georg (1643–1689), který bratry přivedl z rodného statku do Prahy, působil zejména v Horní Falci. Wolfgang (1648–1706) se stal dvorním architektem v Ambergu, hlavním městě Horní Falce. Kryštof (1655–1722) se usadil v Praze, Leonhard (1660–1707) se prosadil v Bambergu jako dvorní architekt bamberské kapituly a nejmladší Johann (1663–1726) působil jako dvorní architekt kapituly ve Fuldě v Hesensku a později jako dvorní architekt kapituly v Bambergu.
- V druhé generaci pokračovali v rodinné tradici Kryštofův syn Kilián Ignác (1689–1751) a Johannův syn Justus Heinrich (1702–1744), dvorní architekt v Bambergu.