Když se mluví o
stavitelské rodině Dientzenhoferů, nejčastěji se objevuje jméno
Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna
Kiliána Ignáce Dientzenhofera. V období vrcholného baroka ovšem byli součástí velkého stavitelského rodinného klanu. Pocházeli z obyčejného venkovského statku v Horním Bavorsku, odkud se téměř jako v pohádce pět bratrů vydalo do světa na zkušenou. Všichni našli uplatnění ve stejném oboru a zastávali významná místa dvorních architektů v různých částech dnešního
Německa, tedy v
Horní Falci, Bavorsku, Hesensku, Durynsku a Slezsku. Jejich společné dílo je mimořádné jak svým rozsahem, tak úrovní architektury.
Rodiny Dientzenhoferů navíc udržovaly těsné kontakty a díky bohatým profesním zkušenostem i společenským stykům podporovaly další generace. Mladí Dientzenhoferové tak nacházeli rodinné zázemí i v cizích zemích, a měli dveře otevřené dokořán do spousty dalších míst.
Pět bratrů z Horního Bavorska
Příběh
stavitelů z rodu Dientzenhoferů začíná v Horním Bavorsku na
statku Gugghof u osady St. Margarethen, kde se v selské
rodině Georga a Barbary Dientzenhoferových postupně narodilo pět synů. Po otcově smrti v roce 1673 se společně se
sestrou Annou vydali na cesty. Jejich cílem byla
Praha, město, které od konce třicetileté války prožívalo
barokní stavební horečku.
Důležitým momentem pro všechny Dientzenhofery byl rok 1678, kdy se v
malostranském kostele sv. Tomáše tehdy třiatřicetiletá Anna provdala za
Wolfganga Leuthnera z rodiny významného pražského stavitele a architekta
Abrahama Leuthnera. Obě rodiny byly úzce propojené i v budoucnosti a několik bratrů našlo uplatnění v rodinné stavební firmě. Dientzenhoferové díky Leuthnerovým navázali potřebné kontakty, získali cenná doporučení a jejich cesty se postupně rozběhly dál do Evropy.
Nejstarší
Georg Dientzenhofer (1643–1689), který bratry přivedl z rodného statku do
Prahy, působil zejména v Horní Falci; jeho dílem je například
klášterní kostel ve Waldsassenu a bývalý jezuitský kostel, nyní
kostel sv. Martina v Bamberku.
Wolfgang Dientzenhofer (1648–1706) se stal
dvorním architektem v Ambergu, hlavním městě Horní Falce; tady postavil
poutní kostel Panny Marie Pomocné.
Leonhard Dientzenhofer (1660–1707) se prosadil v Bambergu jako
dvorní architekt bamberské kapituly a vybudoval
novou biskupskou rezidenci. Nejmladší
Johann Dientzenhofer (1663–1726) působil jako
dvorní architekt kapituly ve Fuldě v Hesensku a později stejně jako jeden z jeho starších bratrů jako
dvorní architekt kapituly v Bambergu. Jeho rukopis nese například
klášterní kostel v opatství Banz nebo
zámek Weißenstein.
Nakonec se v českých zemích usadil a natrvalo zůstal jen
Kryštof Dientzenhofer (1655–1722).
Malostranský měšťan
Zkušenosti Kryštof sbíral při přestavbě
cisterciáckého kláštera a baziliky Nanebevzetí Panny Marie ve Waldsassenu, kde Leuthner jako mistra najal
Georga, nejstaršího z bratrů Dientzenhoferových, a pracoval tu i mladší bratr
Leonhard. V letech 1685–1687 pracoval u Abrahama Leuthnera na stavbě
zámku vévody Sasko-Lauenburského v
Ostrově a později také na stavbě
pevnosti v Chebu.
V roce 1685 se Kryštof oženil s vdovou po zednickém mistrovi Johannu Georgu Aichbaurovi
Annou Marií. Vedle dvou dětí vyženil i domek na
Malé Straně, takže se mohl stát malostranským měšťanem a byl rovněž přijat do malostranského zednického cechu. Manželé se záhy přestěhovali do domu v dnešní
Hellichově ulici, kde pak Kryštof s rodinou bydlel až do konce svého života. S Annou Marií měli pět dětí, dvě dcery a tři syny, z nichž nejtalentovanější byl
Kilián Ignác (1689–1751).
Kryštofova stoupající hvězda
Prvním Kryštofovým samostatným dílem byla přestavba
poutního místa v Chlumu Svaté Máří, zahájená v roce 1687. O dva roky později mu bylo svěřeno rozšíření
kláštera v Teplé spojené s výstavbou špitální
kaple Nejsvětější Trojice. Po náhlé smrti nejstaršího bratra Georga po něm na dva roky převzal stavbu
klášterního kostela ve Waldsassenu, pak se ale vrátil zpět do Čech. Pro
barona Serváce Ignáce z Engelflussu postavil na jeho panství v
Mníšku pod Brdy kapli sv. Maří Magdalény na Skalce. Následovala
kaple Zjevení Páně ve Smiřicích pro
Jana Josefa ze Šternberka s chotí, další projekty pak Kryštofa natrvalo zařadily mezi největší barokní stavitele v Čechách. Šlo zejména o přestavbu
benediktinského Břevnovského kláštera s kostelem sv. Markéty a
chrám sv. Mikuláše na
Malé Straně.
Tvůrčí tandem Dientzenhofer & Dientzenhofer
Možná měl Kryštof smůlu, ale řady jím vedených staveb se z různých důvodů odkládaly, protahovaly a na dlouhé roky přerušovaly. Na vině nebyly jen finanční důvody, ale i změny projektů a nespokojenost opatů jednotlivých řádů v rolích investorů s personálem. Kryštof byl jejich pravým opakem: společnou řeč našel jak s benediktinským opatem Zinkem, tak s jezuity. Synovi
Kiliánovi Ignácovi ale dopřál to, co jemu chybělo a co mu konkurenti často předhazovali: vzdělání.
Když se Kilián Ignác v roce 1715 vrátil z pětileté cesty po
Německu a
Itálii, začal pomáhat otci na jeho stavbách a řadu z nich také po Kryštofově smrti v roce 1722 dokončil.
Směr Broumov
Vedle
malostranského chrámu sv. Mikuláše, který nakonec ani Kilián Ignác neviděl v jeho výsledné podobě a dokončil jej teprve jeho zeť
Anselmo Lurago, byla společným projektem otce a syna Dientzenhoferových například
Loreta a nová
klášterní budova řádu voršilek v
Praze na
Hradčanech anebo
Broumovská skupina kostelů, jedenáct venkovských kostelů budovaných na přání benediktinů v krajině kolem
Broumovského kláštera. Kryštof vypracoval projekty ke
kostelu sv. Michala ve Vernéřovicích (základní kámen položen v roce 1719) a
kostela sv. Jakuba v Ruprechticích (základní kámen položen v roce 1720). Ty se společně se starším
kostelem sv. Martina v Martínkovicích, který je jako jediný postavený podle plánů
Martina Allia, staly zárodkem kostelů Broumovské skupiny. Dokončeny byly roku 1743, projekty dalších chrámů vypracoval
Kilián Ignác Dientzenhofer.
Smrt stavitele
Kryštof Dietzenhofer zemřel 20. června 1722 v
Praze ve věku 67 let. Když v roce 1709 dokončil pro
Karla Ignáce Michnu z Vacínova kostel sv. Máří Magdaleny v dnešní Karmelitské ulici na
Malé Straně, nechal si v něm zřídit rodinnou hrobku. Do ní byl později pochován i
Kilián Ignác Dientzenhofer, ovšem všechno se změnilo za
císaře Josefa II. Kostel byl zrušen a přestavěn na kasárna, sloužil také jako pošta nebo četnické velitelství, dnes je důstojným sídlem
Českého muzea hudby. Ostatky Dientzenhoferů byly už v roce 1783 přeneseny na
Malostranský hřbitov, přesné místo nového hrobu se však nedochovalo.Johannův syn
Justus Heinrich (1702–1744), dvorní architekt v Bambergu.
Ve třetí generaci pokračovali v rodinné tradici Johannův syn
Justus Heinrich (1702–1744),
dvorní architekt v Bambergu, a Kryštofův syn
Kilián Ignác (1689–1751). V jeho stopách se sice nevydal ani jeden z jeho synů (a jak vyplývá z korespondence se
synem Karlem Martinem, člena benediktinského řádu, otec si pro ně tuto životní dráhu nepřál), ale rodinný klan Dientzenhoferů žil dál, i když už s jiným jménem. Jedna z dcer
Kiliána Ignáce Dientzenhofera se provdala za
Anselma Luraga (1701–1765), architektovi pražského rokoka. Poslední významný člen italského uměleckého rodu pracoval také na
zvonici kostela sv. Mikuláše na
Malé Straně, čímž symbolicky dovršil dílo svého tchána Kiliána Ignáce Dientzenhofera i jeho otce.
Dientzenhoferové byli rod českých barokních architektů a stavitelů, kteří měli velký vliv na architekturu v Čechách a v různých částech dnešního Německa.
V Praze jsou s rodinou Dientzenhoferů spojeny stavby jako Loreta, Klementinum, malostranský chrám svatého Mikuláše a další.
Broumovská skupina kostelů je soubor jedenácti venkovských kostelů v okolí Broumovského kláštera, které byly postaveny na přání benediktinů. Projekty k těmto kostelům vypracovali především členové rodiny Dientzenhoferů.
Rodiny byly úzce propojené, společně spolupracovaly na stavbách a Dientzenhoferové získali od Leuthnerů důležité kontakty a doporučení, které jim pomohly v jejich kariéře.
Pět bratrů Dientzenhoferů vyrazilo z venkovského statku v Horním Bavorsku na cesty, přičemž jim Praha, která po třicetileté válce prožívala barokní stavební boom, poskytla mnoho příležitostí.
Kryštof Dientzenhofer se podílel na stavbách jako přestavba cisterciáckého kláštera ve Waldsassenu, klášter a kostel ve Waldsassenu, chlumecká kaple Nejsvětější Trojice a další.
Kilián Ignác Dientzenhofer, syn Kryštofa, pokračoval ve stavbách svého otce, ale navrhl také několik kostelů v Broumovské skupině a další stavby v Čechách a na Moravě.
Návštěvníci mohou vidět jedenáct unikátních venkovských kostelů, které jsou příkladem barokní architektury a jsou umístěny v malebné krajině kolem Broumovského kláštera.
Kryštof Dientzenhofer byl původně pohřben v kostele sv. Máří Magdaleny na Malé Straně, ale po jeho zrušení za císaře Josefa II. byly jeho ostatky přeneseny na Malostranský hřbitov.
Rodina Dientzenhoferů měla významný dopad na barokní architekturu v Čechách a ve svou dobu vychovala i další významné architekty, kteří pokračovali v jejich práci a rozvíjeli jejich architektonické dědictví.