Původní kruhové popraviště se třemi pilíři, které byly šest metrů vysoké, bylo postaveno na Šibeničním vrchu někdy kolem roku 1500 a prošlo třemi rozsáhlejšími stavebními úpravami. Posledním zdejším popraveným byla v září 1751 Marie Alžběta Früchtlová z Radošova za vraždu svého manžela a služebné.
Horní Slavkov měl vedle mnoha dalších privilegií také
právo hrdelní. Město však nikdy nemělo vlastního kata, a tak si ho muselo půjčovat z
Chebu nebo
Jáchymova. Tyto krušné časy dnes připomíná městské popraviště ležící na
Šibeničním vrchu (643 m n. m.) při silnici na
Bošířany. Na počátku 19. století se popraviště dočkalo
romantické úpravy a v roce 1936 byla nad vstup umístěna
kopie znaku města s letopočtem 1598 a latinským nápisem
Hodie mihi, cras tibi, což v překladu znamená
Dnes mně, zítra tobě. Dnešní výška pilířů, na kterých bývaly upevněny ještě dřevěné trámy, není stejná jako v minulosti, tehda byla mnohem vyšší. Hlavní důvod, proč byly tak vysoké, spočíval v tom, že
oběšenec musel být dobře
vidět až ze vzdáleného města
Horní Slavkov, aby varoval všechny jeho obyvatele a rovněž také všechny návštěvníky zdejšího kraje, jak město soudí zločince, kteří se dopustí
nekalých činů.
Zajímavá kruhová stavba popraviště měla pro svůj vzhled několik důvodů. Prvním bylo zajištění dostatečného
divadelního prostředí v místech, kde byly popravy vykonávané. Dalším důvodem byla
ochrana kata při práci, aby nebyl během vykonávání rozsudku napaden příbuznými odsouzeného. Horní Slavkov, stejně jako většina měst, přišel o hrdelní právo roku
1765 na příkaz
Marie Terezie.
Zajímavostí též bylo, že docházelo k
"popravě" pachatele, který nebyl dopaden. V tom případě byl na šibenici pověšen jeho obraz. Během let se také postupně měnil vztah lidí k těmto místům, kde se kdysi exekuce prováděly. Zatímco v minulosti se jednalo o místa, kterým se lidé obloukem vyhýbali, a kam se snažili nikdy se nedostat, v počátku turistické boomu společnosti v počátcích 20. století se vše změnilo. V té době začaly být tato místa turisticky zajímavá a lidé je začali houfně navštěvovat. Dával se jim romantický či tajemný nádech, doplněný často úchvatným vyprávěním neuvěřitelných zkazek.