Pietní místo v Růžově – zaniklá ves u Bělé nad Radbuzou

V místech pietního místa, stávala jedna z budov venkovského stavení dnes zaniklé obce Růžov (Rosendorf). Původní místní název byl Rosengarten – Růžová zahrada. Za slunečného a teplého počasí je zde příjemně, za mlhavého a deštivého je okolní krajina naopak pochmurná a působí skličujícím dojmem. Kdysi zde snad v hojném počtu kvetly růže, což zajisté dalo podnět k názvu obce. Na jednom ze základových kamenů byla odhalena pamětní deska, která má  připomínat tragickou smrt dvou amerických vojáků při osvobozování naší vlasti na samém závěru druhé světové války.

Příhraniční oblast Českého lesa byla od října 1938 přičleněna mnichovskou dohodou k Velkoněmecké říši pod názvem Sudetenland (Sudety). Po ukončení druhé světové války a v souladu se zásadami stanovenými postupimskou konferencí vítězných stran bylo německé obyvatelstvo vystěhováno a v českém pohraničí zanikl život ve stovkách vysídlených obcí. Vyhlášením zakázaného pásma a spuštěním „železné opony“ byly lokality nacházející se v blízkosti státní hranice plánovitě zbořeny. Netýkalo se to však přímo Rosendorfu. V obci, založené v  roce 1735, stálo ve třicátých letech minulého století na okraji lesa při jedné straně komunikace 15 vesnických stavení s 89 obyvateli německé národnosti. Pod vsí na řece Radbuze ležel mlýn s kapličkou. Po roce 1946 opuštěná stavení chátrala, podepsal se na nich zub času, a tak nakonec posloužila novým dosídlencům pro odběr stavebního materiálu k dobudování jejich obydlí v blízkém okolí.

V samotném závěru války nasazovali v okolních oblastech Českého lesa američtí vojáci své životy. Místem jednoho ze střetů se stala i lesní cesta procházející Rosendorfem. Zde se odehrála bitva mezi příslušníky americké a německé armády. Na jejím počátku dne 30. dubna byla cesta amerického velitele hostouňské posádky „Pattonových duchů“ ze 42. jezdecké průzkumné squadrony, oddílu „A“ – kpt. Cartera N. Catletta. Ten v jeepu se svým radistou jel pro další instrukce na velitelství squadrony ležící nedaleko za hranicemi u Eslarnu. Při vjezdu do obce a odstraňování silničního zátarasu, který bránil průjezdu, byla posádka bez výstrahy napadena palbou německé hlídky. Před sprškou střel se ukryla v nejbližším domě a radista vyslal zprávu o pomoc. Z Hostouně okamžitě vyrazilo několik obrněných vozů a v obci se rozpoutala pětihodinová přestřelka. Do bojů se nakonec zapojila i americká posila z hlavní linie od 387. pěšího pluku 97. pěší divize. Po doznění posledních výstřelů a kapitulaci německé posádky vedle mrtvých a raněných padlo do amerického zajetí 100 mužů. Do polního lazaretu odvážely americké sanitky štábního seržanta Freda R. Foylese a jeho kamarády technika 5. třídy Malcolma E. Rhodese, kaplana Samuela W. Fletschera a technika 5. třídy Owena W. Suttona. Svobodník Raymond Manz měl bohužel méně štěstí. Stal se posledním padlým v přímém boji ze 42. squadrony. V  prvním dnu měsíce května po převozu do nemocnice v Německu zemřel na následky těžkých zranění i Owen Sutton. Proto i  jeho jméno  bylo zvěčněno a připomenuto na  pamětní  desce, protože i jeho osobní oběť byla důsledkem zranění v této bitvě.