Polabské muzeum v Lysé nad Labem věnovalo část svých prostor tamějšímu rodáku a rozluštiteli chetitštiny Bedřichu Hroznému a jeho dílu. Expozice obsahuje řadu unikátních předmětů a osobních věcí ze života tohoto předního orientalisty.
Expozice Muzea Bedřicha Hrozného seznamuje návštěvníky prostřednictvím množství sbírkových předmětů a prezentačních panelů, s významnými etapami bohaté historie spojené s městem
Lysá nad Labem. Návštěvník má možnost nahlédnout do
minulosti života města od nejstarších dějin, prostřednictvím bohatých archeologických nálezů, přes významnou kapitolu období baroka s rodem Šporků, který zanechal ve městě nezanedbatelnou stopu, až po přelom 19. a 20. století a poznat
významné rodáky města, jako Bedřicha Hrozného, Rudolfa Jedličku a další.
Osobnost Bedřicha Hrozného, jeho
vědeckou činnost a oblast starověkého Předního východu, prezentuje množství unikátních sbírkových předmětů a listinného materiálu v navazující části expozice. V expozici nechybí ani osobní věci Bedřicha Hrozného, rodáka z Lysé nad Labem, předního orientalisty a
rozluštitele chetitského jazyka. Díky multimediální technice návštěvníci snáze proniknou do dějin Chetitů a života profesora Hrozného.
Krátce o Bedřichu Hrozném
Bývá někdy označován za
českého Champolliona, a to díky zažitému omylu, že rozluštil chetitské písmo. Hrozný však pouze rozluštil
neznámý, chetitský jazyk. Svými objevy se zařadil k
nejvýznamnějším světovým orientalistům. B. Hrozný pocházel z rodiny evangelického kněze a předpokládalo se, že bude pokračovat v otcově práci. Po absolvování gymnázia dal před teologií přednost studiu orientalistiky ve Vídni.
Poté dostal možnost odejet do Turecka, aby mohl vydat nápisy v neznámé řeči, kde prokázal, že jazyk na
klínopisných tabulkách je indoevropská řeč Chetitů. A navíc tento jazyk – jako první po tisíciletích –
záhy dokázal přečíst a přeložit. O národu Chetitů byly do té doby známy jen zmínky z Bible a nápisů egyptských faraónů a jeho rozluštění klínopisné chetitštiny patří mezi
nejvýznamnější události v dějinách orientalistiky.
Za svůj úspěch si se stal
rektorem Univerzity Karlovy a statečně se postavil okupantům, aby
bránil akademickou půdu. Po zavření VŠ alespoň
veřejně přednášel a jeho poznámky o pomíjivosti říší,
stáří Semitů či původu svastiky vzbuzovaly nadšení posluchačů. Zemřel v 73 letech.