Pomníček posledního vlka z Vysočiny

V dobách před 13. stoletím byste Českomoravskou vrchovinu nepoznali. Téměř liduprázdnou krajinu pokrýval neproniknutelný hraniční prales, který odděloval historické země Čech a Moravy. Kolem rašelinišť a bažin se popásali losi, v řekách a potocích si stavěli své hrady bobři, v lesích nacházeli úkryt zubři, losi, medvědi i smečky vlků. Panenská divočina se však začala od 13. století dramaticky měnit, když do vyšších poloh a hlubokých lesů počala pronikat mohutná kolonizační vlna. Někdy v 16. století zmizel z Českomoravské vrchoviny los, po něm zubr (poslední zmínku o zubrech najdeme z doby panování Rudolfa II.). Kdy byl vyhuben medvěd, nelze přesně zjistit, ale z nepřímých důkazů lze usuzovat, že na Novoměstsku žil ještě v 17. století. Osud posledního vysočinského vlka však můžeme vystopovat se stoprocentní přesností (i když 100% "poslední" byli vlastně dva).
 
V lokalitě nazývané Český les byl 1. ledna 1830 postřelen karasínským adjunktem Thiermanem do levé přední packy poslední legendární vlk Vysočiny. Postřelenému zvířeti se však podařilo uprchnout. O den později zraněnou šelmu zastřelil revírník Václav Mařík. Vlk vážil něco přes 49 kg (dle dobového měření 88 funtů) a posléze byl vycpán a vystaven až do roku 1986 na hradě Pernštejně. Poté byl (z důvodu poškození – údajně hlazením návštěvníků) uložen do depozitáře.

Přírodní památka Vlčí kámen

K památníčku vede žlutá turistická značka z Koníkova směrem k Zuberskému rybníku. Pokud na chvíli opustíte žlutou turistickou značku a zamíříte od "vlčího pomníčku“ neznačenou pěšinou vzhůru, narazíte na oplocenou lokalitu, která nese název Přírodní památka Vlčí kámen. Byla vyhlášena v roce 1990 a chrání zbytek starého lesního porostu jedlo-smrkové bučiny, která byla dříve charakteristická pro chudá, kyselá stanoviště vyšších poloh Žďárských vrchů.

Na extrémně klimaticky exponovaném balvanitém svahu ve výšce 750–766 m n. m. je zachován zbytek starého bukového porostu s přimíšeným smrkem. Stará bučina s doupnými stromy je významným hnízdištěm ptactva. Stáří buků se pohybuje v rozmezí mezi 140–180 lety. Území je hnízdištěm sýce rousného, vyskytuje se zde také datel černý či holub doupňák. Vzácně lze spatřit i jezevce lesního. Z flóry lze uvést buk lesní či kapraď rozloženou. Zde si tedy můžeme připomenout, v jakém prostředí asi vysočinští vlci kdysi žili.

Dva "poslední vlci"

Kromě již zmíněného vycpaného těla posledního vlka z Vysočiny mají na Pernštejně i obraz, který v témže roce namaloval Franz Richter na památku vzácného úlovku. Pod obrazem je napsán v němčině text, který v překladu zní: „2. ledna 1830 byl tento vlk, namalovaný podle skutečnosti a coulové míry, složen ránou na komoru v Českém lese (Böhmerwald), rovenský revír, střítežským revírníkem W. Marzikem (Václavem Maříkem) ve 3 1/4 hodiny odpoledne, poté, co byl tentýž vlk 1. ledna 1830 zasažen karasínským adjunktem Theirmanem do levého předního běhu. Vážil 88 liber (49,28 kg) a měřil od předního běhu k zadnímu jeden sáh a dva palce (194 cm).“
 
V roce 1830 připadl Nový rok na pátek, takže vlk byl zastřelen v sobotu. V místě jeho skonu postavili o sto let později pomník, připomínající tuto událost.
 
Tento jedinec bývá často pokládán za posledního vlka Českomoravské vrchoviny. Za skutečně posledního vlka Vysočiny však lze považovat jedince zastřeleného ve čtvrtek 28. března 1861 nedaleko Jinošova; jeho preparát se nachází v depozitáři Státního zámku v Náměšti nad Oslavou. Vlka zastřelil hajný Antonín Švéda. V porovnání s exemplářem z Pernštejna, který nemá ocas, je však mnohem zachovalejší – měří od čenichu po kořen ocasu 129,5 cm, ocas má dlouhý 46 cm a výšku ušního boltce 10,5 cm. O tomto vlkovi se traduje, že to byl vyhublý jedinec, vážil prý 71 vídeňských liber, což je 39,78 kg.