Pomník u kostela sv. Vavřince v Dlouhém Mostě připomíná padlé husary z bitvy roku 1866 za Prusko-rakouské války. Součástí pomníku jsou také pamětní desky připomínající oběti 1. světové války.
V roce
1866 vypukla prusko rakouská válka, která se
Dlouhého Mostu a sousedních obcí velice dotkla. Před
Dlouhým Mostem se
postavil na odpor pruským hulánům
pluk rakouských husarů a byla zde postavena
barikáda. "Naši" rakouští vojáci však bohužel prohráli a po jejich ústupu byla obec zaplavena postupujícím pruským vojskem a vzniklo mnoho škod. Na památku této události byl 16. července
1905 odhalen pomník.
A kdo se vlastně s kým utkal? Útočníci byli
pruští huláni - lehká kavalerie na koních. Šlo o jezdce – kopiníky, od vynálezu palných zbraní byli huláni vyzbrojeni kopím, šavlí a dvěma pistolemi. Původně byli huláni členové jízdy v Polsku, po jeho rozdělení (na konci 18. století) mezi Rakousko, Prusko a Rusko se začaly objevovat hulánské pluky i v těchto zemích. V habsburské armádě se huláni poprvé objevili roku 1784.
Obránci -
rakouští husaři představovali také lehkou jízdu na koních, mezi děvčaty byli husaři velmi obdivovaní. Jednalo se o prestižní službu v krásných barevných uniformách – mladí šlechtici byli nasazováni právě do husarských pluků. Husar byl prapůvodně příslušník tělesné stráže uherského krále Matyáše Korvína. Vynikající jezdci na koních z Maďarska a Chorvatska se využívali převážně v kurýrní službě, jako stráž na hranicích, jako vyzvědači a při záškodnických taktikách boje. Do klasického boje v sevřených řadách byli husaři nasazováni jen sporadicky, když byl zrovna nedostatek jiného jezdectva (kyrysníků, dragounů). Ve výzbroji měli šavli, pistoli a krátkou karabinu. Ve slově husar slyší hungaristé číslovku húsz, tj. 20 – původně bojovali v jednotkách po dvaceti mužích. Na bitevním poli byla jejich práce v napadání dělostřelectva, rozptýlené pěchoty, krytí ústupu vlastních vojáků a nebo napadání těžší jízdy nepřítele. V mírových dobách se s oblibou využívali na potlačování povstání
U
Dlouhého Mostu se střetli
jezdci a pěšáci durynského pluku právě s
rakouskými husary pluku polního podmaršála Liechtensteina č. 9. Asi nejznámější obětí byl rakouský major Franz von Panz. Šlo o prvního rakouského důstojníka, který padl během
prusko-rakouské války v boji a jeho osud dodnes připomíná tento pomník.
Bitevní vřava na obraze
Bitevní vřava, bodáky a šavle, palba děl a umírající koně i vojáci... hrůzný průběh bitvy u
Dlouhého Mostu zachycuje sugestivní obraz malíře Wilhelma Emelého. Nadšenci vojenské historie jej naleznou v
Severočeském muzeu v
Liberci. K bitvě se zde vážou i další exponáty.
Pomník v Dlouhém Mostě připomíná husary a další oběti z prusko-rakouské války roku 1866 a první světové války.
Pomník v Dlouhém Mostě slouží jako připomínka padlých husarů z bitvy roku 1866 během prusko-rakouské války a také oběti první světové války.
Pomník byl odhalen 16. července 1905.
U Dlouhého Mostu se střetli pruští huláni a rakouští husaři pluku polního podmaršála Liechtensteina č. 9.
Husaři byli vyzbrojeni šavlí, pistolí a krátkou karabinou.
Obraz 'Bitevní vřava' malíře Wilhelma Emelého lze najít v Severočeském muzeu v Liberci.
Husaři byli nasazováni do lehké jízdy, často prováděli záškodnické taktiky, chránili ústup vojáků a napadali nepřátelskou těžkou jízdu.
V mírových dobách byli husaři často využíváni k potlačení povstání.
Franz von Panz byl první rakouský důstojník, který padl během prusko-rakouské války a jeho osud připomíná pomník v Dlouhém Mostě.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.