Cesta spojující dvě nejvíce mystická místa Ještědí – pramen řeky Ploučnice a vrchol Ještědu, pohanskou vodní svatyni v olších s vířícím pískem a ještědské skály ošlehané větry.
Cesta, která prochází téměř magickým lesem Holá, v němž podle podještědských pověstí odjakživa strašilo, míjí pomníčky jelenů zastřelených rohanskými lovci. Až na poslední velmi strmý úsek od kříže hraběnky Winkelbauerové na Ještěd je to nenáročná trasa, která ale není vhodná pro cykloturisty.
Osečná (náměstí, červeně značená turistická cesta) – Pramen Ploučnice 1,5 km – nad sedlem Na Výpřeži 7,5 km (část neznačená) – vrchol Ještědu 9 km.
Do Osečné se lze vcelku bezproblémově dopravit autobusem z Liberce. Z náměstí se vydáte po červené značce a během krátké chvíle přijdete na rozlehlou louku, na jejímž okraji stojí velmi známý Jenišovický mlýn; starobylá budova připomínaná již v 16. století. Skoro se ani nechce věřit, že mlýn mohla pohánět voda z pramene vzdáleného jen 200 metrů. Je to ovšem pravda, prameny řeky Ploučnice jsou tak silné, že na nich byl postaven velký Jenišovický rybník, který zadržoval vodu, přepouštěnou poté mlýnským náhonem. Řeka Ploučnice patří k významným vodním tokům severních Čech; poprvé je uváděna roku 1226 ještě jako Pulsnice (lze srovnat s německou říčkou Pulsnitz v Horní Lužici), od roku 1375 je již označována jako Plužnice, název se později ustálil na Ploučnice a německy bývala označována jako Polzen. Vlastní pramen Ploučnice je sice na severozápadním svahu Ještědu, ale potůček, který z něj teče, je tak nepatrný, že za hlavní prameny jsou odjakživa považovány právě ty, které víří bílý písek na dně rybníčku nedaleko Janova Dolu. K soutoku s Labem odsud zbývá Ploučnici ještě 74 kilometrů. O prameni Ploučnice jsou dochovány četné pověsti o bludičkách, vodnících a dalších nadpřirozených jevech.
Značená cesta pokračuje od rybníčku loukou k zástavbě vsi Janův Důl, kterou prochází, a před posledními domy odbočuje vlevo k rozsáhlému lesu Holá , který je ze všech stran obklopen vesnicemi a snad také proto býval často navštěvován pašeráky, pytláky a babkami, které tu tajně sbíraly klestí a hrabaly lesní trávu pro domácí zvířata. Nacházejí se zde pomníčky hajného Plachta a hajného Friedricha, zabitých podještědskými pytláky. Cesta vede příjemným lesem až na křižovatku šesti cest, vlevo jistě nepřehlédnete mohutný dřevěný Pruský kříž se zlacenou postavou Krista. Za prusko–rakouské války, roku 1866, bylo asi kilometr odtud ležení pruského vojska. Ještě dnes se tomu místu říká Prajzské mejto. Cesta u kříže nejvíce vpravo vede (cca 200 metrů) k jednomu z nejstarších lidských obydlí v Ještědí – mohutnému pískovcovému převisu Jeřmanská skála, přechodnému úkrytu lidu doby bronzové, v němž ještě v 19. století spávali kočovní cikáni. Minete nový seník vpravo a překračujete hlavní silnici. Za ní stoupá značená cesta půl kilometru absolutně rovně; asi po tři sta metrech stojí na křižovatce vysoký dřevěný kříž hraběnky Winkelbauerové z roku 1935. Míjíte vrchol Červeného kamene (841 m) s mohutnými křemencovými skalami, zbarvenými místy příměsí železa do růžova až červena, a stoupáte po poměrně široké cestě ke křižovatce Nad Výpřeží. Asi půl kilometru pod ní je v mladém lese Mohyla letců, památka obětem leteckého neštěstí z 20. srpna 1948, kdy zde při letu z Prahy na liberecké letiště ztratilo v mlze orientaci dvoumotorové letadlo Siebel a skončilo zde, na skalnatém úbočí Ještědu. Dva cestující, shodou okolností konstruktéři letadel, i tři členové posádky zahynuli. Okolo památky jsou dodnes roztroušeny trosky letadla.