„Když jsem já šel tou Putimskou branou“ díky této znárodnělé studentské písni je Putimská brána nacházející se v jihočeském městě Písek všeobecně známá. Důkazem, že se jedná právě o tuto bránu, jsou reliéfy panenek na fasádě domu při kamenných schodech pod bránou, o nichž se ve zmíněné písni zpívá.
Jen pár kroků od píseckého
kamenného mostu, proti proudu
řeky Otavy, se kdysi nacházela
Putimská brána. Ačkoli se do dnešních časů nedochovala, přesto si toto místo ponechalo mnoho ze svého kouzla – zachovalé opevnění s
baštou, starobylé domy, znovuobnovené
parkány.
Putimská brána vznikla ve 13. století při budování nového města. Jednalo se o jednu ze tří bran, které chránily královské město
Písek. Nacházela se v jihozápadní části a své jméno dostala podle obce
Putim, ke které z ní směřovala cesta tzv. Zlatá stezka. Věž stávala mezi domy č. p. 131 a 132. V letech 1812 až 1836 byla brána postupně
zbourána kvůli lepší dostupnosti historického centra. Během demolice byly v oblasti nalezeny dvě
dělové koule, které byly následně zazděny do přilehlého domu
U Koulí. Ten je spojen s básníkem
Adolfem Heydukem, spisovatelem
Josefem Holečkem a především pak se spisovatelem
Fráňou Šrámkem. Ten z pobytu zde čerpal inspiraci pro svá díla Stříbrný vítr a Měsíc nad řekou.
V blízkosti brány se také nachází
informační tabule o putování dobrého
vojáka Švejka.