Říká se, že ve
Švejkovi je všechno. Díky značnému rozsahu čtyř dílů – V zázemí (1921), Na frontě (1922), Slavný výprask (1922) a Pokračování slavného výprasku (1923, díl, který už
Hašek nestihl dokončit) jde o dílo, kde je popsaná celá řada míst, ať už ze Švejkovy
Prahy, tak z dalších měst a míst rakouského mocnářství.
Začít můžeme v
žižkovské hospodě U Kamenáče, kde spisovatel rád pracoval: právě tam prý 14. března 1921 Haškův kumpán a žižkovský anarchista Franta Sauer (neslavně proslulý pokácením nedávno obnoveného
Mariánského sloupu na
Staroměstském náměstí) přinesl přesně před sto lety první várku sešitů s černobílou obálkou. Když se podařilo prodat první tři sešity, Hašek prý nadšeně zvolal: „Už se to hejbe!“
Švejkův místopis Prahy
Švejk žije v
Praze na
Novém Městě v
ulici Na Bojišti a jeho kultovním lokálem je hospoda, která existuje dodnes; jmenuje se
Original Švejk Hostinec U Kalicha. Švejk nedobrovolně navštíví
policejní ředitelství v Bartolomějské a
policejní komisařství v Salmově / dnešní Salmovské ulici, a přestože je stižen prudkým revmatismem, vzpomene si na něj „…rakouské ministerstvo vojenství, aby pomohl mocnářství z bryndy“. Posléze ho posluhovačka paní Müllerová odtlačí na invalidním vozíku před odvodní komisi na
Střeleckém ostrově. Protože vrchní vojenský lékař Bautze má za to, že Švejk revma jen předstírá, je vzápětí odeslán do péče doktora Grünwalda do nemocničního baráku posádkové věznice na
Hradčanech. Odtud Švejk přechází do služeb polního kuráta Katze, který má byt v
Karlíně a nakonec Švejka prohraje v kartách. Následuje služba u nadporučíka Lukáše, který pak čtenáře provází příběhem až do konce (místo, kde má byt, se ale z románu zjistit nedá, znalci sází na
Vršovice), a společné přeložení k 91. pluku do
Českých Budějovic, kde se formují maršbatalióny před odjezdem na frontu.
Budějovická anabáze
Cestou do
Budějovic je Švejk vysazen z vlaku v
Táboře pro bezdůvodně zastavení záchrannou brzdou a za svým regimentem pokračuje pěšky. Nemá mapu, a tak bloudí dlouhé desítky kilometrů zimní krajinou
jižních Čech: z Tábora do
Milevska a přes
Květov a
Vráž do Malčína a pak dál přes Čížovou a
Sedlice do
Horažďovic. Po
Radomyšli následuje první zastávka v
Putimi, poté Švejk zamíří do
Štěkně,
Strakonic,
Volyně,
Vodňan,
Protivína a znovu do Putimi. Tam je okamžitě zatčen místním četníkem, ale tím cesta do Budějovic nekončí. Putimský strážmistr Flanderka usoudí, že Švejk je ruský špion vysazený hluboko do českého vnitrozemí, a tak následuje ještě další zastávka na velitelství v
Písku a nakonec odeslání Švejka s doprovodem k 91. pluku do
Mariánských kasáren v
Českých Budějovicích.
Švejk za hranicemi
Švejk to stihl na poslední chvíli: už za tři dny se pluk stěhuje do
Mostu nad Litavou / Bruck an der Leitha. Třetí díl románu pak začíná tím, že vojenský vlak veze do Haliče opět novou skupinu lidí hnaných na jatky. Švejk se sice vzdaluje českým zemím, ale série jeho neuvěřitelných příhod pokračuje v maďarském Györu, Budapešti a Sátoraljaúhely, na Slovensku (Humenné a Medzilaborce) a nakonec v Haliči, na území dnešního Polska. Cesta vlaku končí v Sanoku, dál už musí 91. pluk po svých – přes Turovu Wolsku, Felštýn (kde se Švejk ze zvědavosti převlékne do uniformy po uprchlém ruském zajatci, neboť je zvědavý, jak by mu slušela, za což je zatčen a zařazen do transportu ruských zajatců). Nakonec se vše vysvětlí a Švejk dostihne svůj pluk ve vesnici Velyke Kolodno na Ukrajině.
Desetkrát o Haškovi
Hašek se z Ruska vrátil až v prosinci 1920, Švejka začal psát v únoru 1921 a hned následující měsíc byl na světě první vydaný sešit. Bez pomoci
Franty Sauera by se Hašek obešel jen těžko: dílo předložili několika nakladatelům, ale nikdo je vydat nechtěl. Sauer proto přišel s nápadem vydávat román po sešitech, přičemž výnos z předchozího se vždy použije na vydání dalšího. Haškovi v počátcích zřejmě Sauer pomáhal i se psaním. První sešit měl dvaatřicet stránek, v plánu jich bylo asi patnáct.
Když Hašek asi na dva měsíce úplně přestal psát, ujal se ho malíř
Jaroslav Panuška. Ten v té době maloval krajinu kolem
Lipnice nad Sázavou a bydlel v
hostinci U České koruny. Hašek mu pak téměř rok dělal společnost, než našetřil dost peněz, aby mohl koupit malý domek pod hradem. Na Lipnici a hlavně v hospodě U české koruny vznikly vedle povídek pro časopisy zejména druhý a třetí díl Osudů dobrého vojáka Švejka, a také část dílu čtvrtého, který už nestačil dokončit. Hašek, v době pobytu v Lipnici už vážně nemocný, část napsal sám, část diktoval dvacetiletému nezaměstnanému synovi lipnického obecního strážníka Klimentu Štěpánkovi. Pobyt v lipnickém útočišti trval necelé dva roky, 3. ledna 1923 Hašek ve svém domku zemřel. Je pochován na místním starém hřbitově, kde se dnes už nepohřbívá. Připomíná jej
bronzová socha před starým hřbitovem, kamenná busta pod hradním schodištěm a samozřejmě
Památník. Je otevřený v hlavní sezoně a najdete jej přímo v Haškově domku proti vchodu do
hradu Lipnice.
Dobrý voják Švejk kapitánem hry World of Warships
V dubnu 2024 oznámili vývojáři světové námořní MMO
hry World of Warships zprávu, která potěšila české hráče: do hry přišel vůbec první český velitel, a to nejslavnější tuzemský voják, dobrý voják Josef Švejk v dabingu herce
Michala Holána. Jak vysvětluje producent hry
Marek Tučan, mít Švejka na lodi je skvělý nápad, ale dostat ho na palubu bylo složité. Nakonec se tvůrci hry rozhodli použít malý trik a využili slavnou Švejkovu jihočeskou anabázi, na jejímž konci dobrý voják místo v Budějovicích končí na
rakousko-uherském torpédoborci Tier II Tátra.
Švejkovy (a Haškovy) stopy
Stěny několika lomů kolem Lipnice zkrášlila sochařská díla, souhrnně nazvaná Památník národního odposlechu. Podle tajného policisty z Haškova románu je nazvané Bretschneiderovo ucho, další místa se jmenují Ústa pravdy a Zlatý voči.- Od lomu se zlatýma očima si můžete ještě odskočit k dalším dvěma dílům Radomíra Dvořáka. Obě najdete u silnice z Lipnice na Dolní Město. Tím prvním je Nomen Omen: velká, porůznu sestavená a zdánlivě náhodně rozházená žulová písmena tvoří nápis Granit Lipnice. O kousek dál před křižovatkou s hlavní silnicí stojí bezmála tři metry vysoká Haškova Hlava XXII, kde plochy kamenů zdobí úryvky z Osudů dobrého vojáka Švejka v deseti jazycích. S kapitánem Yossarianem z Hlavy XXII, slavného románu amerického spisovatele Josepha Hellera, má Švejk společnou válečnou tematiku, satirické ladění a Hellerovi prý posloužil také jako jeden z inspiračních zdrojů.
V Putimi to Hašek dobře znal, často vzpomínal na chvíle strávené na nedaleké ražické baště jako na nejhezčí zážitky ze svého dětství. V roce 1957 se tu natáčel film Poslušně hlásím, pokračování komedie Dobrý voják Švejk. Můžete se vyfotografovat u filmové četnické stanice a projít se po mostě, kudy Švejk přicházel do vesnice. U něj stojí Švejkova socha v životní velikosti. Prý nosí štěstí: když se dotknete Švejkovy nohy, ochrání vás to před artrózou.- Před radnicí v Kralupech nad Vltavou stojí lavička a na ní sedí Švejk „jako živý“. Sochař Albert Králiček posadil na lavičku ke Švejkovi ještě psa (vy si k nim můžete přisednout z druhé strany) a pod lavičku umístil psí hovínko s mouchou.
- Obrázek vojáka, který si v kanonádě šrapnelů poklidně zapaluje fajfku, se na titulní straně sešitového vydání Švejka objevil později. Ilustrace Haškova přítele Josefa Lady knížku provázejí celých sto let.
- Jaroslav Hašek má ještě jednu sochu, poněkud netypicky jezdeckou. Od roku 2005 zdobí Prokopovo náměstí na pražském Žižkově, autorem jsou Karel Nepraš a Karolína Neprašová.
- Pro všechny Švejkomily a Haškomily připravili v jižních Čechách týdenní výlet po jednotlivých místech Budějovické anabáze; příjemnou týdenní dovolenou si můžete naplánovat na kole, pěšky i autem.