V současné době je v muzeu celkem 33 objektů, z toho 7 chalup, 7 špýcharů a 2 stodoly. V zařízených interiérech a v dlouhodobých i sezónních národopisných výstavách je předváděn život venkovského lidu ve středním Polabí od konce 18. do poloviny 20. století.
První skanzen na světě vznikl v roce 1891 ve Stockholmu. Tehdy populární národopisné výstavy pak řadu zemí inspirovaly ke vzniku podobných zařízení. Zdejší
skanzen, čtvrtý v Evropě, vznikl v Přerově nad Labem
na konci 19. století z iniciativy majitele přerovského panství, jímž byl příslušník toskánské větve Habsburků, mořeplavec a
etnograf arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Ten nechal upravit stavbu z počátku 18. století, bývalou panskou kovárnu a rychtu, na „staročeskou chalupu“ a vybavit ji národopisnými předměty, pocházejícími z obce a okolí.
V roce 1967 převzalo „
staročeskou chalupu“ do své správy
Polabské muzeum v
Poděbradech, obnovilo národopisnou expozici a začalo budovat tzv. polabský skanzen. Do okolí „staročeské chalupy“ byly postupně přeneseny vybrané a na původním místě ohrožené lidové stavby i drobné objekty. V sedmdesátých letech 20. století se staly součástí polabského skanzenu další panské stavby –
myslivna s hospodářským dvorem a bývalá bednárna s přilehlými zahradami. Hned pod myslivnou je
expozice mlynářství. Součástí polabského skanzenu je i
stará škola, kde se v letech 1849-1883 skutečně učilo, chodily sem děti do dvoutřídky. Dnešní inventář pochází z několika škol na Nymbursku. Krásná je také
roubená chalupa z osady Draho u Chleb nedaleko
Nymburka z roku 1766. Ve světnici hospodáře se právě peče, celá expozice je totiž věnovaná jídlu. Nechybí zde ani expozice „
zahrádky našich babiček“.
Národopisné expozice v
Přerově nad Labem v jednotlivých chalupách jsou doplněné
krojovanými figurínami. Objekty jsou uspořádány tak, aby co nejvěrněji připomínaly rozmístění chalup ve středočeské vesnici a působily tak přirozeným dojmem. V
dubnu a v prosinci se v celém areálu pořádají
tradiční zvykoslovné výstavy „Jaro na vsi“ a „Vánoce“.