V místech bývalého vápencového lomu ve Štramberku se nacházela neobvyklá botanická zahrada, jejíž základem byl kamenný labyrint, který navozoval pocit antického prostředí. Domov zde našly nejen vzácné rostliny, ale i množství drobné fauny – obojživelníci a další živočichové.
Zahrada je od roku 2024 uzavřena.
Do roku 1998 bylo v místech dnešní Botanické zahrady škvárové fotbalové hřiště, pod ním staré smetiště – z části skládka komunálního, z části průmyslového odpadu. Dno starého lomu
(těžba zde byla ukončena v roce 1920) bylo očištěno až na holou skálu a byla ponechána pouze vápencová drť různé velikosti. Pro další úpravu se nabízely dvě možnosti: buď zavést zrekultivovanou část zeminou a založit klasickou zahradu se záhony a trávníkem, nebo respektovat současný (vyčištěný) tvar a založit „kamennou zahradu“. Definitivní rozhodnutí se přiklonilo ke
kamenné zahradě. Autorem projektu byl Prof. Ing. Ivar Otruba, CSc.
Rostliny, jezírka, mokřady
V průběhu prvních tří let byly na ploše téměř 10 ha vysázeny stovky stromů a keřů. Bezprostřední okolí lomu a svahy nad
městem budou zajímavé a atraktivní za několik let, až stromy a keře povyrostou. Další tisíce rostlin jsou průběžně dále vysazovány a vysévány v bylinné části zahrady. Zdánlivý chaos ve výsadbách byl záměrný – byl vytvořen proto, aby zde vznikla společenstva rostlin
typická pro krasová území a jejich mokřady. Proces vzniku takového biotopu je dlouhodobý, za normálních okolností trvá 15 – 25 let. Zde se jej díky systematické péči podařilo výrazně zkrátit.
V zadní části zahrady se nacházejí
jezírka a příčně přes dno starého lomu vznikl unikátní
vápencový mokřad bohatý na vodní a bahenní rostliny. Zvláště zajímavé jsou mechové bulty bohaté na orchidejovité rostliny
a obsahující několik desítek dalších druhů. Ve vodě roste vachta, řezan, rdestice, stulík
a různé druhy rdestů. Na březích se vedle orobinců, sítin, přesliček a vrbovek vyskytuje i masožravá tučnice. Vzniká zde
ráj zvířat a rostlin - hojně se zde usadili obojživelníci a další živočichové.