Vernerův mlýn v Brlohu u Loun je historickým mlýnem s pohonem na vrchní vodu. Dnes však vodní kolo není funkční a mlýn pohání elektromotor.
Vznik
brložského mlýna, součást vrchnostenského majetku cítolibského panství, je možno ohraničit I. čtvrtinou 17. století (zřejmě kolem r.1630). V jeho držení se vystřídaly čtyři
významné mlynářské rody tohoto regionu – Kopřivovi, Haberzettlovi, Sochorovi a Vernerovi.
Hlavní, pozdně barokní budova mlýna, která byla při modernizaci technologie na přelomu 18. a 19. století opatřena stylově velmi čistou a dekorativně uměřenou
empírovou fasádou, je členěna do dvou prostorových celků. Levá, dvoupodlažní část sloužila administrativním a bytovým účelům, pravá, pětipodlažní část obsahuje
vlastní mlecí provoz.
Pozoruhodným faktem, který se málokteré památce poštěstí, je téměř komplexní
zachování všech provozních segmentů, technologických celků, dobových technických detailů i měřicíc a dalších přístrojů ve všech podlažních vrstvách mlýna včetně jejich transportního propojení vertikálního i horizontálního. Celé toto komplexní zařízení historického mlýna je provedeno
ve dřevě, s dokonalým funkčním detailem, spoji, zpracováním povrchů a řezbou. Ve stejné kvalitě je zachována i trámová a krovní
konstrukce stavby.
V prostorách mlýnic jsou doloženy i další
dobové pomůcky mlynářského řemesla v překvapující šíři: dřevěné měrné a transportní nádoby, košíkářské předměty, dřevěné lopaty a hrable pro různé pracovní funkce, vázání, pytle, šablony, náhradní díly a podobně.
Pozoruhodný je i
pohon. I když je
Vernerův mlýn vodní, vodu byste tu hledali marně. Uvidíte sice náhon, stavidla i mlýnské kolo, ale vodu nikde. Meliorační práce
v 60. letech totiž odvedly tok Smolnického potoka a Vernerův mlýn tak přišel o přírodní pohon. Ale už od počátku minulého století to měl zdejší mlynář pro případ malé vody vymyšlené a mlýn má pohon náhradní –
naftový motor Laurin-Klement. Později přibyl i modernější elektromotor.
Poznávejte historii a unikátní architekturu Vernerova mlýna v Brlohu. Objevujte jeho technické vybavení a přizpůsobení změnám.
Vznik mlýna je datován do první čtvrtiny 17. století, pravděpodobně kolem roku 1630.
Mlýn se vystřídaly čtyři mlynářské rody – Kopřivovi, Haberzettlovi, Sochorovi a Vernerovi.
Mlýn má pozdně barokní architekturu s empírovou fasádou, členěnou na dvoupodlažní administrativní a pětipodlažní provozní části.
Mlýn má komplexní zachování všech provozních segmentů, technologických celků a dobových technických detailů.
Původně vodní pohon, dnes je mlýn poháněn elektromotorem a naftovým motorem Laurin-Klement.
Vodní tok byl v 60. letech odveden, což znamenalo, že mlýn přišel o přírodní pohon.
Uvnitř mlýna se nachází různé dobové mlynářské nástroje, jako jsou dřevěné nádoby, lopaty, hrable a další pomůcky.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.