Zámek d´Este v Chlumu u Třeboně

Historie zámku Chlum u Třeboně

Historie zámku sahá až do roku 1710, kdy byl na místě někdejší tvrze vystavěn barokní patrový zámek s mariánskou kaplí. Zámek postupně prošel několika majiteli pod nimiž neblaze chřadnul, až v roce 1861, tou dobou již zchátralý objekt přešel do vlastnictví modenského vévody Františka V. d´Este, který jej nechal upravit a rozšířit. Stál zde zámek, Mariánská kaple, škola, pivovar a mlýn. V roce 1875 zdědil spolu s dalšími majetky i samotný zámek po svém strýci teprve dvanáctiletý František Ferdinand d’Este. Majetek spravoval jeho otec arcivévoda Karel Ludvík d’Este pod jehož vedením zámek získal současnou podobu. V roce 1876 byly zbourány poslední zbytky starého zámku a nad hlavním vchodem umístěn arcivévodský znak a pod ním freska sv. Prokopa.

Po sarajevském atentátu se dcera Žofie se svými mladšími bratry Maxmiliánem a Ernstem uchýlili na rodinný zámek Konopiště, kde společně přečkali první světovou válku. Ačkoli Ferdinandovy děti patřily k rodu Hohenbergů, československé úřady s nimi naložily stejně jako s Habsburky a 3. května 1919 byla na panství Konopiště i na arcivévodské panství v Chlumu u Třeboně uvalena ministerstvem zemědělství nucená správa s cílem vlády nové Československé republiky zahrnout obě panství do znárodňování. Pro další osud dětí Františka Ferdinanda bylo zcela klíčové usnesení parlamentu založené na 208. článku mírové smlouvy vítězných mocností. Veškerý majetek Habsburků podle něj připadal nově zformovaným státům. ČSR pak využila volného výkladu smlouvy a do praxe uvedla její extrémní podobu. Po divoké diskuzi parlamentem prošel zákon, který z dětí Hohenberků dětí udělal Habsburky, takže jejich majetek mohl být vyvlastněn.

Koncem dvacátých a počátkem třicátých let se Chlum stal módním letoviskem. V té době přijížděli na zámek hudební skladatelé, spisovatelé a umělci jako byli Oskar Nedbal, Vítězslav Novák, Antonín Sova, K. M. Čapek-Chod, Gabriela Preissová a koncem 30. let poprvé také František Hrubín. Zámek byl pod státní správou využíván hlavně k rekreaci zaměstnanců ministerstva zahraničí a vládních činitelů. V roce 1929 obsadil sedmipokojové apartmá na čtyři týdny ministr zahraničí Dr. Edvard Beneš.

Po druhé světové válce, se v zámku nacházelo skladiště německého letectva, připadl zámecký areál jako německý konfiskát ministerstvu zemědělství. To na zámeckém velkostatku zřídilo Správu státního statku a budovu zámku převedlo na ředitelství skláren (dnes již neexistujících). V přízemí zámku se nacházela mateřská škola a veřejná obecní knihovna. Od roku 1945 do roku 1953 bylo v zámku přechodně umístěno také několik tříd základní školy. Přízemí zámku sloužilo i jednotce Sboru národní bezpečnosti. Vzhledem k tomu, že místní sklárny na údržbu zámku nestačily, byl zámek v roce 1969 prodán za symbolickou cenu 1 Kčs národnímu podniku Spolana Neratovice, zámek opravila a přebudovala na své rekreační středisko. Společně s opravou zámku proběhla i rekonstrukce zámeckého parku. Od roku 1992 se postupně střídali majitelé z řad majetných firem (akciová společnost Spolana, Zakłady Azotowe ANWIL Spółka Akcyjna, EST.IM.HO italského podnikatele Girolama D’Agostina) od roku 2012 byl nabídnut k dalšímu prodeji. V roce 2022 zakupila společnost Zámek d´Este s.r.o podnikatele Daniela Bakaeva s rusko-kazašskými kořeny, který areál zrekonstruoval a přivedl do dnešní podoby.