Bývalý renesanční zámek postavený v polovině 16. století byl v 18.-19. století upraven do barokní podoby. V současnosti se skládá ze čtyř křídel kolem uzavřeného dvora.
Zámek v Liběšicích byl vystavěn v letech 1738–1752 jako
jezuitská rezidence a jako její autor je uváděn
Kilián Ignác Dientzenhofer. Stavební práce započaly v roce 1738. Roku 1742 ve válkách o rakouské dědictví bylo panství vydrancováno, ale za tři roky se práce opět rozběhly. Do roku 1754 pokračovaly úpravy interiérů, v zámku žilo 18 až 20 jezuitů. Po zrušení jezuitského řádu (rok 1773) připadl zámek i s panstvím Studijnímu a náboženskému fondu, byla zde provedena raabizace – 10 dvorů bylo rozparcelováno. V roce
1838 v
še koupil kníže Ferdinand Lobkovic, který panství v roce
1871 prodal textilnímu velkoprůmyslníkovi z
Broumova Josefu Schrollovi, který byl roku 1873 povýšen do šlechtického stavu. Jeho potomci panství drželi až do roku 1945.
Po roce
1945 žily na zámku
řecké děti, pak
děti z Koreje, pak zde byl Domov důchodců a od roku 1985
Ústav pro mentálně postižené. Poté, co objekt opustili poslední klienti, rozhodl se ho
Ústecký kraj jako nepotřebný majetek prodat. Nový majitel zámek koupil v
březnu 2022.
Objevte historii zámku Liběšice, od jeho renesančních začátků, přes barokní období, až po jeho moderní využití a nedávný prodej.
Zámek Liběšice byl původně postaven v polovině 16. století a později přestavěn do barokní podoby mezi lety 1738-1752.
Barokní přestavbu zámku Liběšice provedl architekt Kilián Ignác Dientzenhofer.
V roce 1742 během válek o rakouské dědictví bylo panství Liběšice vydrancováno.
Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 připadlo panství Liběšice Studijnímu a náboženskému fondu, kde proběhla raabizace.
V roce 1838 panství koupil kníže Ferdinand Lobkovic.
Po druhé světové válce zámek sloužil jako domov pro řecké a korejské děti a později jako Domov důchodců a Ústav pro mentálně postižené.
Zámek byl prodán novému majiteli v březnu 2022.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.