Nedaleko Jedovnice v údolí Rakoveckého potoka se nachází vykopávky zaniklé středověké osady Bystřec. Bývala součástí hoštejnského panství, existovala prokazatelně již roku 1349 a ve středověku bývala největší osadou široko daleko.
Obnovené základy osady X
zaniklé vsi Bystřec z pochází poloviny
13. století. Vznikla v době velké kolonizace kolem roku 1250. Prvním osadníkům se příliš nedařilo – pokáceli stromy nad údolím, což způsobilo narušení půdy a následnou povodeň, která domy strhla. Obyvatelé si pak postavili nové domovy o něco dál.
Obec se studnou měla
až 18 usedlostí a rozlohu přes 20 ha, podle odhadů zde mohlo žít na
100 lidí, což byl na středověk velký počet. Na místě si dnes můžete prohlédnout odkryté dispozice tehdejších stavení. Ta měla svůj vývoj – od jednodílných
vesnických domů až po
domy s vícedílnou dispozicí. Domy se nezamykaly, majetek se ukládal do komor a ty měly strop a byly zabezpečené.
K zániku vsi výraznou měrou přispěly
moravské markraběcí války, během kterých byl s vyjímkou jednoho domu Bystřec v létě 1401 zničen. Proč konkrétně ale byla obec vymazána z povrchu zemského –
vypálena a obyvatelé vyvražděni, dodnes archeologům ani historikům není jasné. Jisté je to, že v roce 1464 už jsou louky v okolí Bystřece uváděny jako pusté.
Přes Bystřec vede
cyklotrasa 5072 a při zaniklé obci je přírodní památka
Rakovec. Na výzkumu archeologického naleziště se zde podíleli významní archeologové Ervín Černý (objevil v této oblasti přes 60 zaniklých vsí), Vladimír Nekuda nebo Ludvík Belcredi.
Poznejte historii a archeologické poklady středověké vesnice Bystřec, která byla kdysi největší osadou široko daleko.
Bystřec byla největší osadou ve středověku v širokém okolí, známá svými vykopávkami a historií z období velké kolonizace.
Vesnice Bystřec byla poprvé zmíněna již v roce 1349.
K zániku vesnice přispěly moravské markraběcí války a ves byla zničena v létě 1401.
Na místě lze prohlédnout obnovené základy stavení a odkryté dispozice tehdejších domů.
Vesnice měla až 18 usedlostí.
Odhaduje se, že ve vesnici mohlo žít na 100 lidí.
Na výzkumu se podílel Ervín Černý, Vladimír Nekuda a Ludvík Belcredi.
Majetek se ukládal do komor, které měly strop a byly zabezpečené.
Otázky i odpovědi jsou strojově generované a neprošly redakční úpravou.