Přírodní klenot rostl až do roku 2020 nedaleko Vysoké Pece na Chomutovsku, kousek od zámku Jezeří. Přídomek žeberská získala dle zříceniny Starý Žeberk. Strom byl nejstarším na Mostecku, jeho věk se odhadoval na 900 let.
Nedaleko dnešního zámku Jezeří mezi Horním Jiřetínem a
Jirkovem, pod majestátním kopcem Jedlová, stávaly ve středověku
dva hrady stejného názvu –
Žeberk, označované Starý a Nový. Z obou do dnešních dnů nezůstalo mnoho, ale stezky tudy vedoucí patří k nejkrásnějším a nejromantičtějším v celé oblasti. V polovině žluté turistické stezky
z obce Vysoká Pec k zámku Jezeří, nedaleko křižovatky cest v blízkosti myslivny, se nacházela
bizardní velebná lípa, jejíž stáří se odhadovalo na
800 – 900 let. K jejím kořenům tak mohl teoreticky usednout Přemysl Otakar II., Karel IV., Marie Terezie i Gustav Husák.
Bouhužel, v roce
2020 byly při revitalizace blízkého potoka
poškozeny kořeny této starodávné lípy a letitý strom k zármutku všech milovníků přírody podlehl nešetrnému zásahu. Dnes z něj zbývá jen smutné
uschlé torzo, které se již nezazelená.
Pověst o Žeberské lípě
Jako k mnoha památným stromům i k Žeberské lípě se váže
zajímavá pověst: Ještě v dobách, kdy byl
Starý Žeberk významným strážním hradem, se stal hradním velitelem
statečný důstojník, který od mládí bojoval v panovníkově vojsku. Byl však tvrdý, prchlivý a
zhrublý ze stálých bitek. Při jedné vyjížďce do kraje uviděl hradní pán u potoka půvabné vesnické děvče, které si ihned
odvlekl na Žeberk. Měl už dost vojenského způsobu života, chtěl mít ženu a děti a žít jako jiní. Dívka se mu podvolila, ostatně co jiného jí zbývalo, ale
svého pána se bála. On však, jak už to tak bývá, chtěl ženu, která by ho měla ráda. A protože tomu tak nebylo,
shodil jí ve zlosti ze žeberských hradeb. Dívka dopadla do keřů, ošklivě se zranila, ale zůstala na živu. Našel ji mladý vdovec
Vojtěch, lesní hospodář z nedaleké samoty. Odnesl zraněnou do svého domu, ošetřil ji, ale věděl, že ji u sebe nechat nesmí.
Hradní pán dal totiž
prohledávat lesy a jeho jezdci pátrali i po staveních. Dívka však nebyla k nalezení. Vojtěch pro ni našel
spolehlivý úkryt v dutině velké lípy. Dívka se jen
pomalu uzdravovala, rány se jí sice hojily, ale strachu se zbavit nemohla. Vojtěch si ledacos domyslel a litoval neznámou, která musela na
Žeberku hodně vytrpět. Jak se dalo čekat, mladí lidé se
do sebe zamilovali. Když léto vystřídal podzim a úroda byla sklizená, jednoho dne Vojtěch z kraje pod Žeberkem zmizel. I dutina lípy osiřela, protože
dívka se uzdravila a odešla s Vojtěchem. Prý někam, kde je nikdo neznal a kde jim nic nepřipomínalo smutné události.