Významnou stavební památkou Nového Jičína a centrálního Masarykova náměstí je původně renesanční městská radnice, novodobě upravená ve 30. letech 20. století. Na radniční věži je navíc umístěna zvonkohra, která čtyřikrát denně rozezní všech 17 zde umístěných zvonů.
Radnici tvoří
nárožní dvoukřídlový objekt o třech nadzemních podlažích situovaný v jihozápadním rohu náměstí. V jádru renesanční stavba byla naposled radikálně přestavěná v letech 1929-30. Hlavní průčelí je členěno čtyřmi dvojicemi oken, podloubí se otevírá
třemi půlkruhovými arkádami. Půlkruhový záklenek má rovněž průchod pod úzkým křídlem nad Lidickou ulicí.
Radnice má
gotický původ z doby po požáru města roku 1503. Zachované odvodové zdivo a část kleneb přízemí však pochází z renesanční stavební etapy po roce 1586. Další stavební zásahy je třeba předpokládat
po třicetileté válce a po
velkých požárech města ve 3. čtvrtině 18. století.
Zvonkohra na věži radnice byla pořízená roku 2013 k 700. výročí první písemné zmínky o
Novém Jičínu. Zvonkohra hraje celkem 8krát, a to vždy
2 minuty před celou od
9:00 do 15:00 hodin. Po melodii zazní klasické odzvonění časového údaje. Hodiny umožňují nahrávat, ukládat a přehrávat melodie. Z radniční věže zaznívají písně
Generál Laudon jede přes vesnici a
Až do Jičína vede úzká pěšina. V pravé poledne pak hraje Beethovenova
Óda na radost.
Z historie radnice
Z historických materiálů vyplývá, že na místě radnice se původně nacházela
budova dědičné rychty. Dohodou se Žerotíny, uzavřenou v roce 1501, získala obec právo zřídit v budově rychty radnici. V roce
1503 radnice shořela včetně veškerých důležitých listin. Město postavilo radnici novou. Ta brzy svými prostory nestačila a úřad se přestěhoval v roce 1593 do zámku. Budova na náměstí zůstala prázdná a byla prodána
za dva tisíce zlatých do soukromých rukou. Po výměně několika vlastníků budovy byla byla v roce 1659 odkoupena řádem
jezuitů, kteří ji
věnovali městskému úřadu ke zřízení radnice, k čemuž slouží dodnes.