Nový Jičín byl vždycky tak trochu „neposlušným“ městem. Už v roce
1618 se město přiklonilo
na stranu tzv. „Zimního krále“ Fridricha Falckého z protestanského tábora, který mu za to udělil výsadní právo královského města.
Nový Jičín byl povýšen, získal více pravomocí a mohl pečetit červenou pečetí.
Velký
stín přicházející třicetileté války přešel město
na konci července 1621, kdy se u bran
Nového Jičína odehrála krutá bitva, počtem obětí vůbec největší v místních dějinách. Spory mezi katolíky a protestanty zde 25. července vyústily ve
střet císařské (katolické)
posádky s protestantskou armádou markraběte Braniborského Jana Jiřího Krnovského.
Zatímco císařských bylo jen necelých
600 mužů, armáda markraběte Krnovského čítala
15 000 vojáků. Proti velké přesile neměli císařští pražádnou šanci. Většinu z nich tvořili muži z Neapole placeni španělským králem. Zemřeli daleko od domova a na jejich památku byla
v místě masakru vybudována kaple. Začalo se jí říkat Španělská a stala se jedním z nejvýznamnějších poutních míst v okolí.
Letošní
400. výročí bitvy by měly připomenout tradiční
Městské slavnosti v novém Jičíně, které se konají každoročně o prvním víkendu v září. Kromě obvyklého programu, tedy například dobového jarmarku nebo kostýmovaného průvodu by u
Žerotínského zámku mělo být i vojenské ležení ze 17. století.
Jezuité za trest a návštěva císařské rodiny
A jak to v
Novém Jičíně dopadlo? Podpora protestanského vojska přinesla tušenou odezvu
– zemský správce
olomoucký biskup a kardinál
František kníže Dietrichstein se při
novém uspořádání poměrů na Moravě roku
1624 rozpomněl na odbojnost novojičínského panství a zařídil se souhlasem císaře Ferdinanda Habsburského
konfiskaci zdejšího majetku ve prospěch
jezuitského konviktu v Olomouci. Od té doby zde vládl
jezuitský regent Jakob Hack, který
s vojenskou asistencí obsadil město a
zámek, zabavil městu všechna předchozí privilegia.
Na závěr třicetileté války se odehrála
významná návštěva města z řad
císařské a královské rodiny. Na vrcholu léta
19. srpna 1637 se zastavili na
zámku v Novém Jičíně polský král
Vladislav Sigismund IV. Vasa (1595 – 1648) a jeho nastávající choť a zároveň sestřenice
arcivévodkyně Cecilie Renata (1611 – 1644). Byla
nejmladší dcerou císaře Ferdinanda II., jehož portrét dodnes zdobí zámecké pokoje. Mezi jejich společníky na cestě z Vídně do Polska patřili také arcivévodkyně Klaudie,
králův bratr princ Kazimír a více než
tisíc rakouských a polských šlechticů s doprovodem. Po přivítacím ceremoniálu zámeckého hejtmana Paula Lundase budoucí polský královský pár na zámku přenocoval a pokračoval dál do polské země.