Český volejbal – Historie 40.let

V listopadu 1939 jsou uzavřeny české vysoké školy a zanikají střediska Vysokoškolského sportu. V říjnu 1941 je zrušen Sokol, slavné sokolské týmy nalézají azyl v tradičních sportovních klubech a dál sbírají protektorátní mistrovské tituly. Po skončení války dochází v březnu 1946 k rozdělení dosud společného volejbalového a basketbalového svazu na dva samostatné svazy a funkcionáři Československého volejbalového svazu (ČSVS) se podílejí na ustavení FIVB v Paříži v roce 1947. V tomto roce získávají naši volejbalisté v Paříži titul Akademických mistrů světa a v roce 1948 v Římě první titul Mistrů Evropy. V roce 1949 hostí pražská Štvanice společné I. Mistrovství Evropy žen a  I.  Mistrovství světa mužů a na šampionátech získávají oba naše výběry stříbrné medaile po jediných prohrách s vítěznými celky SSSR.

Za války byli mimořádně úspěšní volejbalisté Pardubic, kteří v letech 1941-42 uspořádali na městském stadionu finálový turnaj mistrovství protektorátu obou kategorií. Na snímku plakát z roku 1941, v jehož pravém dolním rohu je kruté, době poplatné upozornění (Židům vstup zakázán).

Na základě Mnichovské dohody byla naše republika donucena vydat v říjnu 1938 Německu část svého pohraničí (Sudety), v březnu 1939 vyhlásilo Slovensko samostatnost, zbytek republiky obsadila německá vojska a Německo zde vyhlásilo svůj protektorát. V listopadu 1939 byly uzavřeny vysoké školy a v dubnu 1941 zakázana činnost Sokola a zrušena Trampská liga. ČOS a sokolské jednoty byly rozpuštěny, jejich majetek zkonfiskován nebo dán do správy jiným sportovním organizacím. Pražská hřiště na 6 let osiřela a pouze některým sokolským týmům se podařilo pod jinou hlavičkou pokračovat v soutěžích.
 
Část volejbalové populace přešla za války na tehdy módní basketbal, který byl společným ČVBS zvýhodňován na úkor volejbalu. Nespokojení volejbaloví funkcionáři čekali na vhodnou příležitost k osamostatnění. Tou se stalo ukončení války v květnu 1945 a následná celospolečenská euforie. A tak již první poválečný rok se stal pro další rozvoj našeho volejbalu jedním z nejvýznamnějších. Rozhodnutím valné hromady ČVBS z 31.3.1946 došlo k rozdělení tohoto svazu na dva samostatné celky. Sídlem Československého volejbalového ústředí se stal dům v Legerově ulici 11. Zde pak působil i Český volejbalový svaz a jeho Středočeská župa.

Obnovení svazových Mistrovství ČSR připomíná plakát Mistrovství Čech mužů ze září 1945, jehož pořadatelství bylo svěřeno Spolku trampských osad Benešovska. Jeho volejbalisté startovali před válkou v Trampské lize a za války patřili k  nejlepším protektorátním týmům.

Hlavní Světovou mezinárodní volejbalovou organizací je FIVB (Fédération Internationale de Volleyball). FIVB je sdružením podle švýcarského práva a byla založena v roce 1947 v Paříži a sídlí v Lausanne. Československo bylo jednou ze 14 zakládajících zemí, které se zúčastnily ustavujícího sjezdu.
 
 
ZÁSLUHA ČESKOSLOVENSKÉHO VOLEJBALU NA ZALOŽENÍ FIVB
 
V lednu 1946 naše družstvo AC Sparta Praha podniklo zájezd do Polska společně s družstvem basketbalistů. Bylo to v době, kdy oba tyto sporty měly společný svaz, jehož předsedou byl právě V. Jeřábek - “táta” všech hráčů. Naše družstva byla prvními zahraničními soupeři polských sportovců po válce a zájezd se proto stal i významnou politickou a společenskou událostí při turnajích ve Varšavě, Lodži a Krakově.
Při této příležitosti uspořádala Polská volejbalová federace, vedená panem Wirszyllem, důležitou schůzku, jíž se na naší straně zúčastnil samozřejmě V. Jeřábek, a dále - MUDr. J. Klíma, V. Spirit, Ctirad Benáček. Schůzka se konala za výjimečných, složitých a téměř bojových podmínek v jedné z nepoškozených částí budovy YMCA ve Varšavě, která byla téměř úplně zničena předchozím bombardováním a boji během války. A poněvadž došlo v ten den večer i k nějaké poruše v dodávce elektrického proudu, svítilo se jen malou petrolejkou.
Při jednání byly posouzeny a projednány možnosti rozšíření styků ve volejbalu i s jinými zeměmi a stanoveny některé úkoly, které bylo nutné řešit pro konečné založení Mezinárodní volejbalové federace. Snaha obou federací byla v příštích měsících úspěšná a mimo jiné se podařilo připravit první oficiální mezistátní utkání v historii čs. volejbalu, které se konalo dne 27. 8. 1946 v Praze ve Vinohradském Sokole. Za účasti asi 5 tisíc diváků ČSR porazila Francii 3:0.
Ale hlavně v předvečer utkání byla v zasedací síni Smíchovského pivovaru uspořádána důležitá schůze zástupců Polské volejbalové federace (p. Wirszyllo a p. Szeremeta), Francouzské federace (p. Libaud, p. Aujard a p. Babin) a naší federace (J. Havel, J. Cabalka, Dr. Koutský, J. Štolc, ing. Pulkráb a V. Spirit). Na jednání, které bylo dokončeno ještě příští den v hotelu Graf (nyní Kriváň), kde výprava Francie byla ubytována, byla předložena rovněž písemná prohlášení, která zaslaly federace Belgie, Itálie, Jugoslávie a Rumunska, a která vyjadřovala souhlas s přípravnými pracemi pro založení Mezinárodní volejbalové federace.
Na jednání, které se uskutečnilo v Praze dne 26. 8. 1946 byly stanoveny závažné a konkrétní úkoly. Např. vytvoření speciální komise pro založení FIVB a jejích orgánů, zabezpečení publicity volejbalu ve všech zemích, vytvoření a unifikace mezinárodních pravidel hry v souladu s pravidly hry USA, svolání ustavujícího kongresu FIVB do Paříže v roce 1947, uspořádání mistrovství světa 1949 v Praze a mistrovství Evropy 1948 v Římě, konečně i zařazení volejbalu do programu Olympijských her.

Vydáním zákona č. 197/49 Sb. ze 14. 7. 1949 o státní péči o tělesnou výchovu byl završen a posvěcen první krok tzv. sjednocení tělovýchovy. Všechny tělovýchovné organizace, kluby, svazy a spolky byly po únoru 1948 direktivně převedeny pod ČOS a přejmenovány na „Sokol“. Současně byl těmto novým „sokolským jednotám“ přidělen patron v podobě místního (nejlépe výrobního a již státního) podniku v duchu hesla „sepětí tělovýchovy s pracujícím lidem“. Tento osud se nevyhnul ani nejslavnějším letenským klubům AC Sparta a SK Slavia, které se v soutěžích objevily pod podivnými názvy Sokol Bratrství Sparta (patronem potravinářské družstvo Bratrství) a Sokol Dynamo Slavia (patronem pražské Elektrické podniky – odtud Dynamo). Jak se později ukázalo, tato symbióza měla především politické cíle. Členské základny nových jednot se rozrostly o zaměstnance (dělníky) patronátních podniků a členská základna ČOS tímto krokem narostla o více jak 250 tisíc členů, loajálních s komunistickým režimem. S nimi přišli do jednot aktivisté ROH a KSČ, kteří na vedoucích postech (díky převaze hlasů při valných hromadách) v krátké době nahradili původní sokolské funkcionáře a připravili půdu pro další krok „sjednocení“ tělovýchovy, ke kterému došlo v roce 1952. 
Na podzim roku 1948 založilo Ministerstvo národní obrany výběrový Armádní tělocvičný klub (ATK) se sídlem v Praze, ve kterém soustředilo nejlepší sportovce (atlety, boxery, fotbalisty, volejbalisty, vzpěrače, zápasníky a další) z řad vojáků základní služby s cílem prezentace naší „lidové“ armády na veřejnosti a získání větších sympatií po násilné výměně dosavadního armádního velení.

Po skončení války začali naši volejbalisté využívat otevřených možností mezinárodního styku, který byl před válkou výjimečný.
1946 - První mezistátní utkání mužů bylo sehráno 27. srpna a naši soupeři z Francie byli do té doby považováni za nejlepší evropský tým. Utkání se hrálo na hřišti Sokola Královské Vinohrady ve Slovenské ulici a stalo se mimořádnou společenskou událostí. V zaplněném hledišti a na přilehlém návrší se tísnilo na 5 000 diváků. Mezi čestnými hosty (kromě představitelů ČVS a ČOS) byli např. ministr školství prof. Stránský, pražský primátor dr. Vacek, početná delegace sovětského velvyslanectví, zástupci francouzského vyslanectví, francouzského a polského volejbalového svazu. V předzápasech se utkaly nejprve ženské výběry Prahy a Jihočeského kraje (2:0) a po nich nastoupila Lvíčata ČSR (do 23 let) proti výběru mužů Prahy. V hlavním utkání porazili naši reprezentanti Francouze poměrně hladce 3:0.
1947 - Další příležitostí k měření sil se staly sportovní soutěže, pořádané v doprovodném programu Mezinárodních kongresů studentstva a Světových festivalů mládeže a studentstva, pořádaných Mezinárodním svazem studentstva. První studentský festival s volejbalovým turnajem mužů se uskutečnil na přelomu července a srpna v Praze. Poprvé se na něm představili hráči SSSR, reprezentovaní výběrem Leningradu. Ve skupině deklasovali náš výběr „svazáků“ (Svazu české mládeže), výběr „dělníků“ (Dělnických tělovýchovných jednot) a ve finále zdolali po boji (2:1) i svazový výběr ČSR.
1948 - V červenci měli Pražané možnost shlédnout další atraktivní mezistátní utkání mužů ČSR-USA, které bylo sehráno na Štvanici a ve kterém naši reprezentanti po mimořádně dramatickém boji zvítězili 3:1 díky lepší technice a razantnějšímu útoku. Reprezentanti „kolébky volejbalu“ překvapili (jak psal denní tisk) bojovností a hlasitým pokřikováním v průběhu celé hry.
1949 - byl celý podřízen přípravám na 1. MS mužů a 1. ME žen v Praze a domácí soutěže byly z důvodu přípravy reprezentačních výběrů zkráceny. Premiéry světového šampionátu mužů a evropského šampionátu žen se odehrály na ještě otevřeném zimním stadionu pražské Štvanice. Ve dnech 10. až 16. září 1949 se početnému pražskému publiku (návštěvnost den ode dne stoupala až na finálových 10 tisíc) představilo 10 družstev mužů a 7 družstev žen. Hrálo se ještě bez kvalifikací, na základě došlých přihlášek, které i v případě MS mužů zaslaly jen evropské státy.