Další Mistrovství Evropy hostí Finsko. Soupeři našich mužů v základní části jsou celky NDR, Nizozemska, Bulharska, SSSR a Polska. Rozhodl tak los a pošilhávání po druhé, evidentně slabší skupině, je pouze zbožným přáním. Mužstvo navíc prochází výměnou hráčských generací a nejlepší domácí volejbalista posledních dvou let a kapitán celku Jaroslav Tomáš před odjezdem říká: „Z Bělehradu nás zbylo pět. A proto přiznávám, že jsem ještě donedávna v náš kolektiv příliš důvěry neměl. Nevěřil jsem ani v dobrý výsledek před odjezdem na Univerziádu do Sofie, ale právě tam jsem změnil názor.” Z Bulharska, z kvalitně obsazeného turnaje Letní světové univerziády si totiž náš tým mužů přivezl stříbrné medaile a ženy skončily čtvrté. Záhadou zůstává, jak obě naše reprezentace (s jediným vysokoškolákem v sestavě mužů a pěti vysokoškolačkami v týmu žen) dokázaly k přípravě na evropský šampionát využít světové klání akademiků? Vystavit všem doklad o VŠ studiu nebyl v té době zřejmě problém?! Úvodní zápasy mužů na ME optimismus svého kapitána potvrzují (výhry nad Belgii, Rumunskem a Nizozemskem), ale následné prohry s Bulharskem, SSSR a Polskem znamenají opět pád do bojů jen o 5. místo. V nich výhra nad Jugoslávií a opakovaná prohra s Bulhary znamená konečné 6. místo. Také z ženského týmu zůstává po ME v Bělehradu pouhé torzo, ze základu vlastně jen dvě hráčky. Nově poskládaný tým však bojuje, ve skupině poráží Rumunsko, Nizozemsko, Jugoslávii a po prohrách se SSSR a Maďarskem bojuje o 5. místo. To na rozdíl od mužů výhrami nad NSR a opakovaně nad Rumunskem získává.