Rozsáhlá
retrospektivní výstava mapuje vývoj Giacomettiho umělecké tvorby napříč pěti desetiletími. Sleduje její
zrání od let umělcova dospívání ve švýcarské Stampě
přes avantgardní experimenty v meziválečné Paříži až po její vyvrcholení v jedinečném
zobrazování lidského těla, jímž se umělec proslavil nejvíce. Působivé existenciálně naléhavé protáhlé postavy, které Giacometti vytvářel po druhé světové válce, reflektují
autorův cit pro křehkost a zranitelnost lidské bytosti.
Díky
spolupráci s pařížskou nadací Fondation Giacometti, která spravuje pozůstalost Annette a Alberta Giacomettiho, může
Národní galerie představit svým návštěvníkům
více než sto sochařských děl včetně vzácných
originálů ze sádry. K vidění jsou i Giacomettiho klíčové malby a kresby dokládající celou šíři jeho technických dovedností a tematického záběru. Ve
Veletržním paláci jsou vystavena Giacomettiho díla jako
Kráčející muž,
Stojící žena nebo
Ženy z Benátek, jež zaujaly publikum na slavném italském bienále v roce 1956, ale i další ikonická díla, jako jsou
Žena-lžíce,
Žena s vozem,
Nos i vzácné drobné plastiky,
intimní portréty členů umělcovy rodiny a přátel, kteří po celý život představovali Giacomettiho oblíbené modely.
Giacometti, jehož Jean-Paul Sartre označil za jednoho z nejdůležitějších existencionalistických umělců,
odmítal tvořit realisticky, protože
mezi uměním a skutečností vnímal příliš velkou propast. Originalita Giacomettiho díla spočívá v tom, že se nachází na samém kraji této propasti.