Letos si připomínáme
dvojité jubileum autora slavných jesliček, vystavených v
Muzeu Jindřichohradecka: Tomáš Krýza se v
Jindřichově Hradci narodil právě před 180 lety, v prosinci 1838, a před sto lety roku 1918 zemřel.
Největší lidový mechanický betlém na světě, zapsaný v Guinnessově knize rekordů, patří k nejnavštěvovanější expozici muzea – a zvláště teď, v době adventu. Na kouzlu mu nic neubírá ani fakt, že
se už druhý rok opravuje.
Dětský slib
Zatímco jesličky si v
Muzeu Jindřichohradecka můžete prohlížet do nejmenších podrobností a zkoumat jednotlivé scény od narození Ježíše Krista přes výjevy z evangelia až po přehlídku tradičních jihočeských řemesel včetně dolu s horníky, o
Tomáši Krýzovi toho víme pramálo. V devíti letech prý pozoroval svého strýce, jak staví jesličky, a prohlásil, že až bude velký, postaví podobné, ale větší a krásnější. Své slovo splnil: na svém díle začal pracovat v osmnácti letech a téměř každý den jesličkám věnoval alespoň chvilku. Není divu, že výsledkem
je velkolepý betlém na ploše téměř šedesáti metrů čtverečních. Napočítali byste v něm 1 398 figurek lidí a zvířat, z nichž se 133 pohybuje.
Bez plánů a na kliku
Jenže Krýza byl punčochářský mistr a ne technik: nevedl si žádnou dokumentaci a podle restaurátorů využil všechno, co měl po ruce, a to metodou pokusů a omylů. Figurky vyráběl ze směsi mouky, pilin, sádry a klíhu, krajinu ze dřeva a papíru, povrch maloval klihovými barvami. Jesličky vystavoval pro zájemce u sebe doma za neutuchajícího zájmu svých tří dětí a jejich kamarádů. Místní noviny pravidelně informovaly o jeho dalších pokrocích a dokonce se dochovala zpráva, že za prohlídku betléma vybíral vstupné. Podobně jako tvůrce
Třebechovického betlému i Tomáš Krýza své dílo poslal do světa:
širší veřejnosti se jesličky poprvé představily v roce 1894 na hospodářsko-průmyslové výstavě v Praze.
Po smrti otce převzal štafetu syn, farář Jan Krýza. Jesličky opravoval, doplňoval a hlavně modernizoval: figurky od té doby rozhýbával elektromotor, ovšem složitý systém pásů, řemenů, kol, pružin a drátků zůstal stejný a s menšími úpravami funguje dodnes. Když v roce 1935 Jan Krýza daroval jesličky
muzeu, sám je instaloval: práce mu prý trvaly celý rok. Po několika desítkách let se Krýzovy jesličky přestěhovaly do největšího sálu muzea a byly spojeny se
Steinocherovými jesličkami; tak je můžete vidět dodnes.
Betlemářské Oscary
Letos se po pěti letech opět uskutečnila
soutěžní řezbářská výstava O nožík Tomáše Krýzy a
Jindřichův Hradec se tak stal
dějištěm celosvětového setkání betlemářů. Do soutěže o „betlemářské Oscary“ se přihlásilo šest desítek autorů, výherci obdrželi symbolický zlatý, stříbrný a bronzový nožík mistra Krýzy. Stovku soutěžních prací si můžete v prostorách
Muzea Jindřichohradecka v
kostele sv. Jana Křtitele a
přilehlé křížové chodbě prohlédnout až
do 6. ledna 2019. Uvidíte dokonce i
modrotiskový betlém (víte, že
modrotisk je čerstvě zapsaný na seznamu nemateriálního dědictví UNESCO?), betlémy vyřezávané, pohyblivé i pevné, betlémy moduritové, keramické, z kukuřičného šustí, korálků či paličkované, voskové i látkové, háčkované či mozaikové. Zajímavá je i
sbírka jihočeských betlémů, které shromažďuje etnografka muzea Alexandra Zvonařová. Mezi stovkou betlémů objevíte kousky z velmi neobvyklých materiálů, například
stylově jihočeský betlém z rybích šupin.
Kam se ještě můžete podívat v Jindřichově Hradci?
V sobotu a v neděli 15. a 16. prosince máte poslední možnost užít si Adventní víkend na Staré radnici. Výstavní dům zaplňují expozice připravené ve spolupráci s Jindřichohradeckými místními drahami se spoustou vláčků a mašinek, nechybí ani atraktivní kolejiště a část věnovaná pohádkám.-
- Ohřát se můžete také v Domě gobelínů, který sídlí v bývalém zámeckém pivovaru; otevřeno tu mají celý rok.