Objemem textilní výroby, množstvím podniků a exportními možnostmi tehdy
Brno patřilo k nejprůmyslovějším centrům rakouské monarchie. V jediném místě se setkávaly všechny tradiční rysy: špatné hygienické podmínky, neutěšené bytové poměry a přelidněnost na jedné straně, na té druhé pak rodiny bohatých podnikatelů, opulentní vily v udržovaných zahradách a život v přepychu, jaký si jen málokdo uměl představit. Právě k nim patřili
Löw-Beerové, významní, úspěšní a pohádkově bohatí.
Z ghetta do továrny
Historie jedné z nejbohatších rodin Rakouska-Uherska se začala psát na konci 18. století v
židovském ghettu v
Boskovicích. Právě tam vzniklo i
rodinné jméno Löw-Beer, odkazující na lva a medvěda, patrně výsledek úředně nařízeného přejmenování všech Židů na novou německou variantu.
Zakladateli úspěšné dynastie byl
Salomon Löw-Beer, obchodník s kůžemi, a jeho pět synů. Nejúspěšnější z nich byl zřejmě
Moses Löw-Beer (1794–1851), typický selfmademan své doby, v úředních pramenech líčený jako dravý židovský podnikatel, který vždy dokázal dosáhnout svého. Jako nájemce palírny v boskovickém ghettu získal potřebný kapitál k založení
továrny na spřádání vlny v nedaleké
Svitávce. V roce 1838 tam koupil původně papírenský mlýn s valchou, o rok později na jeho místě vybudoval přádelnu vlny, v roce
1847 získal zemské tovární oprávnění a založil podnik na zpracování bavlny a výrobu látek, kde už před polovinou 19. století pracovalo na sedmdesáti přádelních strojích 150 až 170 dělníků.
Jeho synové podnik rozšířili o další provozy přádelen, barvíren a tiskáren, a také postupně zřídili další továrny v
Brně, na dnešní
Čechyňské a Václavské ulici.
Tady to bylo blíž nejenom do Vídně, hlavního města
monarchie, ale také k železničním tratím, po kterých se zboží přepravovalo rychleji než na vozech po venkovských cestách.
Co se stalo s Löw-Beer-Gasse?
Na počátku 20. století pracovalo jen v
továrně ve Svitávce asi 1 600 zaměstnanců. Rodina vlastnila také cukrovary a lihovary v dnešním Polsku, na Slovensku a v Dolním Rakousku. Ke známým osobnostem rakouského Manchesteru patřil třeba
Jonas Löw-Beer (1845–1924), člen brněnské městské samosprávy. Společně s manželkou Linou se věnovali charitativní činnosti a během první světové války založili vývařovnu polévky pro válečné uprchlíky, která v poválečné době pod správou brněnské Židovské obce fungovala jako jídelna pro chudé. V brněnských Štýřicích po něm byla roku 1911 pojmenována
ulice Löw-Beer-Gasse. Jméno ale dlouho nevydrželo, už v roce 1919 byla přejmenována na ulici U Linie a od roku 1946 se jmenuje tak, jak ji známe dnes: Celní.
Inspirace pro Spielberga
Vraťme se do
Svitávky, kde měla továrny firma
Moses Löw-Beer. V jejich těsné blízkosti si rodina na začátku 20. století nechala postavit
velkou secesní vilu s prvky baroka a klasicismu, obklopenou rozlehlou zahradou. V ní si v roce 1906 vnuk zakladatele
Alfred Löw-Beer (1872–1939) nechal postavit ještě takzvanou
Malou vilu. Obě navrhl
Josef Nebehosteny (1852–1921), autor budovy
brněnského hlavního nádraží a také impozantních
budov kolem Konečného náměstí. Obě vily obklopoval okrasný park, kde stál skleník, včelín, kuželna a garáže, a užitková zahrada s ovocnými stromy a zeleninovými záhony. Za Malou vilou měli Löw-Beerovi bazén, který se napouštěl vodou z továrny a v zimě sloužil jako kluziště.
Rodině patřily také závody v
Brněnci a
Půlpecnu. Právě
příběhem továrny v Brněnci a jejího správce Oskara Schindlera, který díky svému postavení zachránil asi tisícovku Židů před koncentračním táborem, se v roce 1994 inspiroval režisér
Steven Spielberg. Podle vzpomínek pamětníků a dokumentů natočil
oscarový film Schindlerův seznam.
Konec idyly
V roce 1913 se
Alfred Löw-Beer přestěhoval z honosné vily ve Svitávce do jiné: u brněnského
parku Lužánky si pořídil honosný secesní dům, dnešní
vilu Löw-Beer. Secesní dům byl v té době deset let starý, v roce 1903 si jej nechal podle projektu vídeňského architekta
Alexandera Neumanna postavit továrník
Moritz Fuhrmann. Rodina Löw-Beerových si elegantní čtvrť oblíbila, například blízkou
Arnoldovu vilu koupila Moritzova sestra Cecílie. V roce 1929 textilní magnát Alfred Löw-Beer daroval část zahrady u rodinné vily své dceři Gretě ke stavbě rodinného domu –
funkcionalistické vily Tugendhat, dnešní památky UNESCO. Další oblíbenou lokalitou Löw-Beerů byly
Pisárky, kde různým členům rodiny patřilo celkem sedm rodinných domů.
Prosperitu, podnikání i život Löw-Beerových v Československu ukončila blížící se druhá světová válka, většina členů rodiny koncem 30. let emigrovala. Podivný konec života měl Alfred Löw-Beer, který se rozhodl zůstat v Brně, rozprodat a zachránit co největší část rodinného majetku a přijet později. Rodina o něm neměla žádné zprávy až do dubna 1939, kdy byl nalezen mrtev na železniční trati u
Stříbra. Nikdy se nepodařilo objasnit, jak se tam dostal a kde skončily cennosti a dokumenty, které s sebou vezl. Válku nepřežila ani jeho sestra Cecílie, která zemřela v
terezínském ghettu, další příbuzní skončili v koncentračních táborech.
Víte, že…?
- Pro dělníky ve svých továrnách nechali Löw-Beerové postavit činžovní domy a také kolonii dělnických domků ve městech a obcích, kde měly jejich továrny pobočky, tedy na Veslařské ulici v Brně, v Půlpecnu a v Brněnci.
- Moritzův syn Fritz (1906–1976) byl milovníkem východoasijského umění a své exponáty uchovával ve Velké vile ve Svitávce, kde si jedno patro nechal přestavět ve funkcionalistickém stylu podle vily Tugendhat. Asijskou sbírku se Löw-Beerovým podařilo zachránit, dnes je uložena v Linden-Museum ve Stuttgartu.
- Továrny i domy byly během války obsazeny Němci, po válce majetek zkonfiskoval a znárodnil československý stát. Ve Velké vile ve Svitávce sídlí úřad městyse, budova je ale pro zájemce přístupná. Malá vila slouží jako rodinný dům.
- Kam také můžete nahlédnout? Obnovená secesní vila Löw-Beer nabízí expozici Svět brněnské buržoazie mezi Löw-Beer a Tugendhat, kapitoly z dějin architektury a životního stylu měšťanstva v Brně v období od druhé poloviny 19. století až do počátku 20. století. Přístupná je rovněž památka UNESCO, vila Tugendhat. Turistické informační centrum města Brna pořádá komentované prohlídky industriálních památek a nabízí také prohlídky míst, spojených s osudy velkých továrníků i životem prostých dělníků.
- Potomci vlivné židovské rodiny Löw-Beerových dnes žijí po celém světě. Možnost setkat se měli před několika lety na setkání, které Brno zorganizovalo jako akt smíření.
- Centrum britského Manchesteru, zapsané na seznamu památek UNESCO, je pozoruhodné sítí kanálů, mlýnů a industriálních objektů. Ty zaznamenaly největší rozvoj v období průmyslové revoluce v 19. století.