Renesanční zámek v
Litomyšli je výjimečný v mnoha směrech. Kancléř českého království
Vratislav Nádherný z Pernštejna jej dal postavit jako dar pro svou milovanou choť Marii Manrique de Lara ze vznešené španělské rodiny Mendoza, dvorní dámu císařovny Marie Španělské. Základní kámen byl položen
18. března 1568, v roce 1999 pak byl jeden z nejkrásnějších renesančních zámků v Česku zapsán na
Seznam světového dědictví UNESCO.
Malá italská Litomyšl
Výsledkem je
malá Itálie na Českomoravském pomezí:
zámek projektoval
italský architekt Giovanni Baptista Aostalis de Sala, o italském původu nebo alespoň zkušenostech vypovídá i jméno Šimona Vlacha, tvůrce psaníčkových sgrafit. Budova respektuje styl italských renesančních paláců, ale architekt ji přizpůsobil podmínkám v zaalpských zemích.
Během staletí se zámek příliš nezměnil, kromě oprav po požáru v 18. století. Neštěstí paradoxně napomohlo dalšímu rozkvětu: nebýt požáru, nevzniklo by v roce 1797
vzácné barokní zámecké rodinné divadlo. Spolu se
zámeckými divadly v Českém Krumlově a na zámku v Gripsholmu, letním sídle švédských králů, patří k nejstarším památkám svého druhu v Evropě. Víte, že divadelní dekorace vznikaly v dílně významného a uznávaného českého scénografa z konce 18. století
Josefa Platzera, syna známého
sochaře Ignáce Františka Platzera?
Psaníčka z minulosti
Dvoupatrové arkády jako v pohádce, malebné čtvercové nádvoří a sluneční hodiny jsou na
zámku v
Litomyšli nepřehlédnutelné, ale skutečně jedinečným uměleckým dílem je sgrafitová výzdoba fasád a štítů. Motivy psaníček, jichž prý je přes osm tisíc, pokrývají celou fasádu zámku a ani jednou se neopakují. Jejich autorství je spojováno se jménem
Šimona Vlacha: jeho jméno je uvedeno na
jednom ze psaníček s profilem mužské tváře se šaškovskou čepicí s rolničkami na hlavě. Najdete je mezi okny kaple, i s podpisem „Šimon Vlach ztřeštěnej“. Měl snad jejich autor pocit, že panským rozmarům slouží jako kašpar?
Při návštěvě
Litomyšle si alespoň některá psaníčka prohlédněte zblízka: není to problém, zámek patří k těm, které obklopuje
zámecká zahrada a dají se pohodlně obejít kolem dokola. Kdo není odborník, jen těžko pozná, že většina psaníček není původní. Sgrafita totiž při rekonstrukci po již zmiňovaném požáru překryla barokní omítka, a tak se jich v původní podobě dochovalo jen pár. Obnovila je teprve
skupina restaurátorů vedená sochařem Olbramem Zoubkem, která v
Litomyšli začala pracovat v sedmdesátých letech 20. století. Naše babičky znaly zámek úplně jinak, ale my můžeme fasády vidět v podobě, jako měly před více než 400 lety.
Jak to bylo se Smetanou?
Při procházce kolem zámku se rozhlédněte: v
budově bývalého zámeckého pivovaru bydlela rodina sládka Františka Smetany. Právě tady se 2. března roku 1824 narodil jako jedenácté dítě a zároveň první syn
hudební skladatel Bedřich Smetana.
Zámecký pivovar zrekonstruoval
architekt Josef Pleskot a vy jej můžete obdivovat jako příklad šetrného moderního přístupu ke staré architektuře.
Stylizovaná expozice v rodném Smetanově bytě představuje osobní skladatelovy věci, jeho první klavír a životopisné dokumenty, v pivovaru se můžete ubytovat. Na slavného skladatele se vzpomíná i při prohlídce
zámku: v hudebním salonku ukazují klavír z roku 1830, na který pětiletý Smetana hrával vrchnosti.
Zámek v Litomyšli je
otevřený o prázdninách denně od 9 do 17 hodin, vybrané prohlídky lze zakoupit i on-line. A co načasovat návštěvu tak, abyste stihli oblíbené
Toulovcovy prázdninové pátky nebo srpnové
Litomyšlské dny barokní tradice? Po roční rekonstrukci se znovu otevřelo
Portmoneum s
novou audiovizuální projekcí a
výstavou Krvavý román Josefa Váchala.
Kouzlo sgrafita aneb víte, že…?
Kouzelná sgrafitová psaníčka vlastně byla vynalézavá česká „z nouze ctnost“: italské obklady kamenem byly pro české stavebníky včetně šlechty drahé a nedostupné. Pro fasády tak museli umělci vymyslet jiná řešení, třeba právě sgrafito, které obklad napodobovalo kresbou v omítce.- Jak vlastně sgrafito vzniká? Omítka má dvě vrstvy, přičemž vrchní se za vlhka proškrabuje na zaschlou spodní. Podklad spodní vrstvy bývá buď přírodní anebo z barvené omítky – nejčastěji černé, šedé nebo červenohnědé. Je-li obarvená vrchní omítka, mluvíme o obráceném sgrafitu neboli kontrasgrafitu.
Pokud vás tahle výtvarná technika okouzlila, nabídneme vám pár dalších sgrafitových tipů, od historických center Prachatic, Slavonic a Telče přes hrady a zámky v Březnici, Doudlebech, Jindřichově Hradci, Nelahozevsi nebo Třeboni až po Dům u Minuty na Staroměstském náměstí nebo Schwarzenberský palác v Praze.- Jistě existují místa slavnější a větší, ale nám se v projektu #světovéČesko zalíbil méně známý palác Rytířů na náměstí Piazza dei Cavalieri v Pise. Podobně jako zámek v Litomyšli vznikl v druhé polovině 16. století. Autorem dnešní podoby je Giorgio Vasari, geniální renesanční umělec, který se proslavil jako architekt, malíř, kunsthistorik a životopisec nejvýznamnějších umělců své doby. Navrhl i sgrafitovou výzdobu, zaměřenou zejména na alegorické postavy a znamení zvěrokruhu. V letech 1564 až 1566 ji vytvořili Tommaso Battista del Verrocchio a Alessandro Forzori.
- Palazzo della Carovana byl sídlem vysoké školy pro Rytíře sv. Štěpána i významnou vojenskou a klášterní institucí. Školním účelům slouží dodnes, jsou tu kanceláře ředitelství školy, kabinety učitelů i výzkumných pracovníků a také historický archiv. Neoklasicistní schodiště, které nahradilo původní menší, vzniklo až v 19. století, naopak sochu Cosima I. Medicejského vytvořil v roce 1596 sochař Pietro Francavilla.