Dnes po starých Slovanech zůstalo jen zvláštní jméno
Svatobor: posvátný bor, tedy les, opředený legendou o prastarém obětišti. Háj vzrostlých dubů, kultovní místo, kde pod dohledem boha války a hromů Peruna probíhaly soudy. Zároveň ale háj byl místem, které konejšilo, léčilo a uzdravovalo. To dokáže i dnešní Svatobor. Pojďte s námi na procházku, kdy prozkoumáme kopec ze všech stran včetně
rozhledny a dokonce i zevnitř!
Na Svatobor pěšky, na kole i autem
Kudy se pustíte nahoru na
Svatobor? Všechny cesty ze
Sušice pro pěší jsou téměř stejně dlouhé, pěšky můžete třeba vyrazit po modré značce (souběžně s ní vede cyklotrasa č. 2079, která ale dál pokračuje na
Petrovice u Sušice), zastavit se u
vyhlídky Stará vodárna aneb Faustinka a k rozhledně na vrcholku dojít z jižní strany kopce. Po východním úbočí se klikatí lesní asfaltka s červenou značkou a cyklotrasou 2031, která přes
Scheinostovo zátiší vede téměř až na vrchol. Až nahoru se také dá vyjet autem, a to po odbočce ze silnice č. 187 mezi Sušicí a Hrádkem u Sušice. Cestou projedete přes Odolenov a kousek nad ním leží místo zvané
Odolenka s
kapličkou Panny Marie Pomocné. Kdysi tu bývaly malé, ale velmi oblíbené lázně se zázračným pramenem, opředené pověstmi o pohanské kněžně Vodolence. Legendy i lázničky odvál čas, ale pramen prýští dál.
Hadí stezka a kámen pro Národní divadlo
Podobně jako má
Praha svou
Hladovou zeď, tak
Sušice má
Hadí stezku. Nejkratší cesta od Scheinostova zátiší na
vrcholek Svatoboru je pečlivě vyskládaná z kamene a za první republiky ji budovali místní nezaměstnaní. Během války a za minulého režimu klikatá stezka zmizela pod mechem a travou, obnovy se dočkala až v roce 2010. Kousek pod vrcholem minete
rampu, určenou pro starty paraglidistů. Kdysi tu stávala dřevěná útulna Klubu českých turistů, ale když v roce 1905 vyhořela, už ji neobnovili; v
turistické chatě na Svatoboru si prohlédnete její fotografii.
Rozhlédněte se po okolí zaniklé útulny: podle starých kronik byl právě z blízkých skal vylomen jeden ze základních kamenů
Národního divadla. Této pocty se Svatobor dočkal proto, že se během 19. století stal oblíbeným cílem obrozenců a prvních turistů.
Příběh rozhledny na Svatoboru
První
rozhledna stávala na
Svatoboru už na přelomu 19. a 20. století. Protože ale základy pětadvacet metrů vysoké kamenné věže s cimbuřím spočívaly zčásti na skále a zčásti na měkkém podloží, brzy se začala naklánět. V roce 1933 u ní naměřili odchylku 1,78 metru. Nakonec byla z bezpečnostních důvodů v květnu 1934 stržena.
Jak událost komentují dobové záznamy?
„…Svatobor osiřel dne 8. května 1934. A tu teprve nejen turisté, ale veškeré sušické občanstvo si uvědomilo, že není možno nechati Svatobor bez typické rozhledny, která každému scházela. A budovatel nové rozhledny architekt pan Karel Hourá počal v háji Svatoborském a na temeni Svatoboru čarovati. Za necelé tři měsíce vykouzlil ve výši 839 m překrásnou bílou krasavici, která je vysoká 31 m, tedy o 3 m vyšší nežli původní rozhledna. Tato panna krasavice však není nijak subtilní, neboť si vyžádala: kamene ze staré rozhledny 165 metrů krychlových, žulového kamene z Odolenky 230 metrů krychlových, říčního písku 125 metrů krychlových…“
Pokud vystoupáte 182 točitých schodů, z vyhlídkového ochozu se nabídne fantastický výhled na
Šumavu a Pošumaví. Uvidíte nejenom
Sušici, ale i
hrad Rabí a
kopec Prácheň nad
Horažďovicemi,
hradiště Sedlo u Albrechtic s další rozhlednou,
hrad Kašperk,
masiv Javorníku s Klostermannovou rozhlednou, vrchy
Ždánidla i
Poledník s další
rozhlednou a na jihozápadě
Velký Javor, nejvyšší horu
Šumavy. Za pěkného počasí bývají vidět
hrady Přimda nebo
Radyně.
O rok později rozhlednu doplnila
turistická chata; k dispozici je tu restaurace a také ubytování ve tří- a dvoulůžkových pokojích.
Podzemí Svatoboru
Slíbili jsme, že se podíváme i do nitra hory, takže prosím, poslyšte
pověst o Svatoborském pokladu: Někde ve svazích
Svatoboru se prý mezi dvěma růžovými keři ukrývá
vstup do tajemné jeskyně. Ta vede chodbou do velké síně, rozdělené velkými krásně zdobenými sloupy. Tam je podle pověsti
svatoborský poklad, ze kterého by mohla být Sušice třikrát postavena znovu ve vší své kráse. Vchod do jeskyně kdysi náhodou objevil stařec z Dolejšího předměstí, ale protože podlahu pokrývala voda a on si svítil jen sirkami, rozhodl se, že se do jeskyně vrátí v létě, až voda opadne. Nikomu o svém nálezu neřekl. Jenže v zimě začal stonat, o tajemství řekl na smrtelné posteli svým přátelům, ale ke vchodu už je dovést nedokázal. Tajemství zůstalo navždy tajemstvím a tajnou chodbu už nikdo nikdy nenašel.
Víte, že…?
- Posvátný háj, kde vzduchem povlávají útržky látek a mezi kořeny se tu a tam zaleskne mince, už na Svatoboru dávno nenajdete, ale malou stopou je historický pramen Wodolenky v Odolence. Potok či pramen, obdařený léčivou mocí, býval v každém posvátném slovanském háji.
- V Muzeu Šumavy v Sušici se přesvědčíte, že Svatobor byl zřejmě osídlený již před mnoha tisíci lety. Na jeho úpatí byly objeveny stopy po jednoduché polozahloubené chatě ze střední doby kamenné (10 000– 8 000 let před n.l.); v muzeu si prohlédnete její model.
- Znáte Sušickou pavučinu? Jde o síť nejkrásnějších procházek po městě a okolí. Všechny trasy začínají u radnice, kde v informačním centru najdete potřebné mapky a brožurky a můžete se vydat na cestu – třeba jen tak po městě, ale také k Andělíčkovi, podél Otavy, na Svatobor anebo na místa nejhezčích vyhlídek. Cesty lemují informační tabule, panoramatické mapy i odpočinková místa s lavičkami.
- Kombinace dávných náboženských obřadů, hor a svatyní zavedla seriál #světovéČesko až do Japonska, do města Kumano. Nachází se u bývalé poutní cesty Iseji, která spojovala svatyně Kumano s Ise. Stejně jako ostatní města v této oblasti je i Kumano proslulé jedinečnými skalními útvary: například skály Onigajo Rocks byly považovány za obydlí démonů. V okolí objevíte několik svatyní, skály, vodopády a další místa, která byla uctívána už v prehistorickém Japonsku, oblastí procházejí poutní stezky a chodníky, které na fotografiích připomínají úseky Hadí stezky.