V přehlídce českých, moravských a slezských skalních hradů je
Sloup nekorunovaným králem. Ze všech skalních hradů je největší (nikoli rozlohou, ale komplikovaností i zachovalostí), s výjimkou některých míst si jej můžete volně procházet sem a tam všemi směry bez průvodce a je také nejlépe zajištěný pro bezpečný pohyb malých i velkých návštěvníků.
Ve skalním masivu si lidé odedávna hloubili větší i menší doupata, místnosti a různá obydlí. Když tu v polovině 14. století Ronovci opravdu založili šlechtické sídlo, vlastně jen využili polotovar, který existoval už několik tisíc let. Pány Sloupu tak byli nejenom šlechtici, ale občas i obyčejní lidé z okolí nebo loupeživí rytíři.
Skála a její tajemství
Na rozdíl od jiných hradů se ale
Sloup nemohl rozrůstat do nekonečna: nestojí ve skalách jako jiná podobná sídla, ale sám je osaměle stojící sto metrů dlouhou skálou, která převyšuje své okolí o dobrých třicet metrů. Nahoře sice zahlédnete pár staveb, ale prostory hluboko ve skále poznáte až při samotné prohlídce. Ze středověké pevnosti se sice nedochovalo téměř nic, protože v 17. a 18. století byl celý areál barokně upraven a dobrých sto let tu žili poustevníci, ale neznamená to, že vás nečeká spousta překvapení. Hluboko ve skále si prohlédnete třeba sedm metrů hlubokou
džbánovitou obilnou jámu, kostel, ambit, refektář a cely řeholníků nebo
kukátkové divadlo s obnovenými malbami. Nahoře na skále se přímo nad skalním kostelem tyčí
osmiboká lucerna, která do interiéru skalního chrámu přivádí světlo, objevíte tu
barokní grotty, letohrádek, skalní domky, sluj laskavé smrti, vyhlídku s barevnými sklíčky a také
jižní terasy s křížovou cestou, obnovenou
vinicí a
rozáriem.
Proč hlídá Sloup poustevník?
Kdyby se splnily sny Ferdinanda Hroznaty, svobodného pána Kokořovce z Kokořova,
hrad Sloup by se Meteoře podobal ještě víc: sídlo zpustošené po třicetileté válce totiž chtěl proměnit v
poutní místo s klášterem. Zbožné plány se ale nikdy nenaplnily, místo kláštera tu nakonec vznikla jen poustevna.
Symbolem hradu je
socha poustevníka, který z vyhlídkové terasy dalekohledem pozoruje okolí. Má svou předlohu v
Samuelu Görnerovi: místní rodák si roku 1718 v nedalekých skalách vyhloubil příbytek – dnes se mu říká
Samuelova jeskyně – a poustevničil v něm až do roku 1735, kdy se přestěhoval do čerstvě opuštěné poustevny na sloupském hradě. Věnoval se výrobě brýlí, dalekohledů a dalších optických pomůcek. Po sedmi letech se pak uchýlil do
františkánského kláštera Panny Marie Sněžné v
Praze, údajně ze strachu, že by ho mohli naverbovat do armády. V roce 1756 podnikl pouť do Říma a opět se vrátil k poustevnickému způsobu života. Zemřel zřejmě v poustevnické chýši na
Svaté Hoře u Příbrami, kde byl jedné noci okraden a zavražděn.
Víte, že…?
Pověst vypráví, že poustevník se ze Sloupu nedíval do krajiny plné skal, soutěsek a skalních vyhlídek, ale prý dalekohledem pozoroval svého bratra, který si v opuštěné Samuelově jeskyni užíval se svou milou. Jednoho dne prý samou závistí zkameněl: v této podobě ho můžete vidět dodnes.- Namířený dalekohled využijte jako tip, kam se vydat na výlet do okolí. Když se totiž zadíváte tam, kam poustevník, objevíte na protějším kopci skalnatou vyhlídkovou plošinu Na Stráži s rozhlednou. Až na místo vás dovede naučná stezka, odměnou vám bude zřejmě nejhezčí vyhlídka na hrad. Pokud se nechcete vracet stejnou cestou, pokračujte dál po Sloupském vyhlídkovém okruhu do Sloupského skalního města a zpět k hradu se vraťte Konvalinkovým dolem.
- Pokud se do Sloupu vydáte hned, přijde vám vhod tip na pěkné koupání. Radvanecký rybník leží mezi Radvancem a Sloupem, na jižní straně se nacházejí upravené pláže s letní restaurací, kempem a chatovým tábořištěm.
Téměř povinná zastávka poznávacích zájezdů do Řecka, památka UNESCO a také místo, prohlášené posvátným synodem řecké církve za svaté a nedotknutelné: to je mnišský stát svaté Meteory, známý spíše jako Meteora, po Svaté hoře Athos největší pravoslavné mnišské centrum v Řecku. Vrcholky vysokých skalních věží jako zvláštní ptačí hnízda zdobí kláštery; dohromady jich je čtyřiadvacet, ale pro turisty je otevřeno jen šest z nich. Už v 10. století sem přicházeli první poustevníci, nejstarší klášter dnes zvaný Velký Meteoron vznikl roku 1356. Do některých klášterů se dodnes nedá dostat jinak než s pomocí lanových žebříků, kladek a speciálních závěsných košů, u jiných postupně vznikla strmá schodiště a různé přístupové cesty. Kromě klášterů ve skalách objevíte také modlitebny, poustevny, kapličky či posvátné jeskyně.