Samuelova jeskyně je skromné obydlí poustevníka, uměle vyhloubené v pískovcovém skalním masivu, vyčnívajícím z nevelkého návrší nad jižním okrajem Sloupu v Čechách.
V roce 1718 vyhloubil
Samuel Görner jeskyni ve skalním bloku a žil tam jako poustevník. Pocházel ze
starého sklářského rodu Görnerů, v němž mělo řemeslo optiků tradici už od roku 1678. Ačkoli byl Samuel vyučen okrasným zahradníkem, zabýval se
broušením skleněných čoček. Samuel zde žil do roku 1735, pak
přesídlil do poustevny na Sloupském hradě, jako pátý v řadě ze sedmi tam žijících poustevníků. Zdejší jeskyně zůstala opuštěná. Asi před 100 lety byla skála upravena jako vyhlídka.
Do jeskyně se vstupuje
těsnou skalní štěrbinou s několika schůdky, za níž je asi 2x2 metry velká předsíňka, sloužící původně i jako kuchyně. Z předsíňky vedou široké dveře do 6,5 m dlouhé a asi 2,5 m
široké obytné místnosti, která protíná
napříč celou skálu. V jejích protilehlých stěnách jsou vyražena dvě okna a na hlavní stěně je dnes již jen zčásti čitelný německý nápis z roku 1897, popisující Görnerův život. Na západní straně skalního masivu s jeskyní je
vyvinuté malé skalní okno a těsně pod vrcholem skály je
upravená vyhlídka, přístupná z východní strany skály po vytesaných schodech se zábradlím.
Skála s jeskyní je nejsnáze přístupná
boční strží ze Sloupu nebo z rozcestí jižně od vyhlídky Na Stráži. Z dolní části strže odbočuje k jeskyni serpentinová stezka.
Smutný konec poustevníka Samuela: v roce 1742 utekl ze Sloupu do Prahy, údajně ze strachu před Prusy, kteří by ho patrně odvedli do vojska, a když se vrátil, živil se nějaký čas výrobou zapalovacích zrcadel. V roce 1756 vykonal pouť do Říma a po návratu kolem roku 1760 žil opět jako poustevník na Skalickém vrchu. Nakonec se usadil v opuštěné chýši na Svaté Hoře u Příbrami, kde byl jedné noci zavražděn a okraden o peníze, které si u něj uschovali poutníci. Na jeho počest byla později na hradu Sloup postavena socha s dalekohledem namířeným k obzoru.