Fascinace
nevšedními objekty provázela lidstvo od samých jeho počátků, ve střední Evropě však první sbírky zvláštností začaly vznikat až v průběhu středověku. Zpočátku nevelké kolekce se záhy rozrostly v
kabinety kuriozit, jakési předchůdce muzeí, v nichž byly shromážděny nejrůznější přírodniny,
umělecká díla,
přístroje, starožitnosti a
„zázračné“ předměty se symbolickým křesťanským významem, objekty neobvykle malé nebo naopak nezvykle velké, groteskní předměty,
suvenýry ze vzdálených končin či
ponuré předměty připomínající pomíjivost lidského života.
Ačkoli kabinety kuriozit nakonec ustoupily moderním odborným muzeím, představovaly rarity a kuriozity i nadále vítané oživení muzejních expozic. Stálá výstava
chebského muzea nebyla v tomto ohledu výjimkou, a ještě před druhou světovou válkou v ní
vedle „vážných“ exponátů bylo možno spatřit například
hlavičku dýmky uhnětenou z chlebového těsta, hlásnou troubu, vycpaninu bílého krtka,
alchymistické formy či zrcátka vracející návštěvníkům jejich obraz hned pětkrát.
Poválečné změny měly přinést zásadní „reformu“. Muzeum již nemělo být „jen
úředně vydržovaným vetešnictvím, jak tomu bývalo dříve, se snůškou kuriozit, senzací a starožitností“. Část „bezcenných“ kuriozit ze starých sbírek byla
v duchu nové idey zničena, další na dlouhá desetiletí
zmizela v depozitářích, kde trpělivě čekala na svoji pomyslnou rehabilitaci.
Výstava přináší
výběr neobvyklých, vzácných i
úsměvných předmětů, jež se ve sbírkách Muzea Cheb dochovaly až do dnešních dob.