Prohlédněte si Karlovy Vary z vyhlídkového autovláčku

Autovláčkem se třemi vagóny a s kapacitou 36 pasažérů se můžete po lázeňském centru Karlových Varů projet v období od 17. 4. do 26. 10. Během cesty autovláčkem uvidíte největší lákadla tohoto největšího českého lázeňského města.

Muzeum v Löschnerově pavilonu je věnováno především historii stáčení minerálních vod v Kyselce, která sahá až do roku 1873. Expozice muzea se soustředí především na Heinricha Mattoniho, zakladatele tradice dnešní společnosti KMV a na historii samotné značky Mattoni.

Symbolem Karlových Varů je bez pochyby Vřídlo, gejzír horké minerální vody o 72°C. Gejzír Vřídla, unikátní přírodní úkaz, vydá za minutu průměrně 2000 litrů minerální vody a díky vysokému tlaku vystřikuje až do výšky 12 metrů.

Mattoniho vodopád naleznete v parku bývalých lázních Kyselka. Jedná se o umělou kaskádu, kterou si nechal za svou vilou postavit na začátku 19. století Jindřich Mattoni. Voda z Mattoniho pramene stéká vedle bývalé restaurace na začátku lázeňského areálu a odtéká pod silnicí do Ohře.

Empírovou kolonádu nechal postavil Heinrich K. Mattoni v době největšího rozmachu místních lázní.

Šestnáct zábavných a poučných zastavení čeká návštěvníky nově vybudované tříkilometrové naučné stezky v Kyselce u Karlových Varů. Mattoniho stezka “Po stopách skřítků“ poskytne návštěvníkům informace o historii Kyselky i o budovách bývalých lázní, které prochází stavební obnovou.

Kolonády v Karlových Varech byly budovány za účelem spojení pití vody přímo u pramene s klidnými procházkami. Slouží také jako ochrana před nepříznivým počasím. Největší kolonáda Karlových Varů v sobě ukrývá pět minerálních pramenů. Nově zd ebyla otevřena také horní terasa.

Bohatě vyřezávaná, dřevěná kolonáda ve švýcarském stylu byla postavena v letech 1882 – 1883 podle projektu slavných vídeňských architektů Fellnera a Helmera. V interiéru kolonády naleznete tři minerální prameny – Pramen Karla IV., Dolní zámecký pramen a Tržní pramen.

Kyselka leží 11 kilometrů severovýchodně od Karlových Varů v úzkém lesnatém údolí řeky Ohře v nadmořské výšce 340 metrů. První zmínku o tzv. Bukové kyselce lze nalézt ve druhém vydání balnelogického spisu Dr. W. Payera z roku 1522. Největší rozkvět zažily lázně za Heinricha Mattoniho.