Kladivouši jsou věční stavitelé a jsou schopni
postavit i více hnízd v jedné sezóně. Mimo to
opravují i
stará hnízda, do kterých se vrací a kde již ale mohou mít i "nájemníky". Nepoužívaná hnízda kladivoušů často totiž osídlí ženetky, sovy či hadi. Hnízdo je uvnitř
kulovité s přístupovou chodbičkou, takže jsou vejce i mláďata chráněna před predátory i nepřízní počasí. Stavba nového hnízda trvá zpravidla
déle než měsíc, záleží na aktivitě páru, dostatku
stavebního materiálu i výběru místa. Podle odborníků je stavba hnízd navíc součástí utužování párového chování.
Kladivouši jsou ve své domovské
subsaharské Africe opředeni mýty a často bývají spojováni s čarodějnictvím. Český název vyplývá ze specifické siluety jejich hlavy z profilu. Jejich nejbližší
příbuzní jsou člunozobci, dále pak
pelikáni či
volavky – s posledně jmenovanými sdílí i způsob lovu: nehybně číhají na kořist a pak bleskurychle zaútočí ostrým zobákem. Jejich potravou je hmyz a menší obratlovci.
Zoo Praha chová
kladivouše po zhruba dvacetileté přestávce od roku
2010, kdy přišel
první pár z chovného centra z Nizozemska. Hned
dva roky na to se zde zdařil jejich
první odchov. Poslední mládě se vylíhlo loni. Aktuálně naleznou návštěvníci v
Zoo Praha čtyři jedince – kromě dvojice aktuálních stavitelů ve voliéře pod skalou mohou spatřit druhý pár v komplexu Ptačí mokřady v blízkosti člunozobců a jeřábů.