Kaštany (jírovce) do naší krajiny neodmyslitelně patří. Zajímavostí těchto stromů je, že
patřívali mezi původní druhy na našem území (rostl zde již ve třetihorách), ovšem
později vyhynul. Zpět od naší přírody se vrátil až v roce
1588, kdy jej botanická zahrada ve Vídni dostala darem z Malé Asie. Krajinou se jírovce začaly
opět rychle šířit, byly vysazovány nejen jako okrasné stromy, ale i jako aleje a na okraje lesů, aby svými plody usnadnily přežití divoké zvěři.
Největším a nejstarším jírovcem v ČR je kaštan v Nové Vsi, v okrese Bruntál. Roste zde již 300–350 let, obvod kmene má 580 cm a měří 23 metrů. Za
nejkrásnější jírovec maďal u nás se považuje Kaštan v Markvarci.
Zednářská zahrada v Lednici
V
zámeckém parku v
Lednici je vedle běžně známého procházkového okruhu vedoucího kolem zámeckého rybníku k minaretu i další, dnes
zapomenutá zahrada, ze které se zachovalo pouhé torzo. Vznikla na základě barokní kompozice, kdy stromy a květiny zde vysázené tvořily geometrické obrazce. Zahrada, dnes zakletá v porostu stromů, se
probouzí jen jednou za rok, kdy v parku rozkvetou staré kaštany, které jsou záměrně vysazené na klíčových místech. Ve středu místa, kde se osm os sbíhalo, stával sluneční chrám. Z dalších zednářských symbolů jsou zde do kruhů vysázené stromy nebo klikaté cestičky s palouky.
Kaštanka v Nasavrkách
Ojedinělou státní přírodní památkou je sad jedlých kaštanů zvaný "
Kaštanka" o rozloze téměř 2 ha. Nachází se uprostřed městečka
Nasavrky, které má strom kaštanovníku jedlého ve svém znaku. Sad nechal vysázet majitel nasavrckého panství
Jan Adam Auersperg roku
1774, který nechal
kaštanovníky přivézt z Itálie.
Kaštanovníky se klenou do výše 25 metrů a průměr koruny mají okolo 13 až 15 metrů. Zdravotní stav menších stromů je dobrý, největší stromy ale již dožívají.
Kaštanovník setý na hradě Vranov-Pantheon
Dominantou
Malé Skály u
Turnova je
skalní hrad Vranov-Pantheon, který stojí na
úzkém a strmém pískovcovém útesu vypínajícím se nad pravým břehem
Jizery. Velikou raritou v areálu hradu, na okraji skalního srázu, je kaštanovník setý, tedy
jedlý kaštan, jehož domovinou obvykle bývá Turecko nebo Kavkaz. Tento strom je jediný jedlý kaštan v okolí. Je záhadou, jak se dostal právě sem. Existuje domněnka, že ho zde vysadil František Zachariáš Römisch, majitel nemovitosti, okolo roku 1802.
Jilm u Dolan – strom splněných přání
Kouzelný jilm roste kousek od státní silnice a svým
monumentálním vzrůstem a bizarním tvarováním vrásčitého kmene upoutává pozornost těch, kteří kolem něj procházejí nebo projíždějí. Podle místní pověsti v ní žije
krásná víla, která dokáže hodným lidem vyplnit jejich přání, myslí-li více na druhé než na sebe. Strom se nachází na kraji lesa mezi obcemi
Véska a Pohořany u Olomouce.
Věstoňovický javor – nejstarší a nejmohutnější javor v ČR
Věstoňovický javor, kterému se říká také Velký javor, je nejmohutnějším a pravděpodobně také
nejstarším žijícím javorem na území České republiky. Prastarý dutý kmen stromu obrůstají mechy, které vytvářej dojem „mořských korálů“. Strom měří v dolním obvodu asi 7 metrů, v koruně pak ještě víc. Stáří stromu se odhaduje na
více než 600 let. Javor naleznete na okraji lesa západně od Věstoňovic, na žluté turistické značce.
Moštěnský jinan – klenot zámecké zahrady v Horní Moštěnici
V České republice jsou
jen tři státem chráněné jinany (ginkgo biloba). Jedním z nich je nádherný
strom v Horní Moštěnici. Jeho unikátnost spočívá v tom, že na rozdíl od většiny jinanů
neroste do výšky, ale vodorovně. Stáří stromu je 170 let. Listy mají zelenou barvu a zvláštní vějířovitý tvar. Jinan je dvoudomý, to znamená, že
jeden strom má samčí rozmnožovací orgány a některý druhý zase samičí. Samčí rostliny vytvářejí plodolistové šišticovité útvary podobné jehnědám, zatímco samičí rostliny vytvářejí shluky nazelenalých semeníků zavěšených na tenké stopce. Moštěnský jinan je
samičí strom.
Břestovce v Ústí nad Labem
Před
muzeem v
Ústí nad Labem v parku Smetanovy sady se nachází skupina dvou památných stromů –
břestovců. Jedná se o zvláštní stromy s
rozložitými pokroucenými větvemi, které pamatují konec 19. století. Oba stromy mají zajímavě utvářenou korunu a jejich hlavní větve dorůstají až k zemi, kde se kroutí a následně opět zvedají vzhůru. Břestovce jsou vývojově
velmi starobylým rodem a nejblíže jsou příbuzné jilmům. Břestovec západní pochází ze Severní Ameriky a v Evropě dosahuje až 20 m. Na našem kontinentě se pěstuje se od roku
1636.
Památné ovocné stromy
Planá hrušeň u Bratřejovic na Vizovicku pamatuje krvavou prusko-rakouskou válku. V obci sice přímo neprobíhaly boje, ale procházející vojska sem zavlekla choleru. Traduje se, že se obyvatelé Bratřejova před vojáky ukrývali po několik let v horách a svá pole obdělávali jen v noci. V
bídě a nouzi spoléhali na úrodu sklizenou právě z této hrušně. Plody ovocného stromu sloužily lidem v těžkých dobách jako zdroj obživy, což dokládá i místní recept na ovocnou
polévku "briju". Hrušeň poskytovala stín pasákům, kteří kolem hlídali dobytek, a sloužila i jako hraniční strom.
Na louce asi 1,5 km jihovýchodně od obce
Kněždub najdete
Nejedlíkovu oskeruši. Obvod jejího kmene je 290 cm, stáří stromu se odhaduje na 250 let. V Česku je tato dřevina vzácná a vyskytuje se v
Českém středohoří a na
jihovýchodě Moravy. Název
oskeruše je všeslovanský a je nejasného, asi již praevropského původu.
Uprostřed náměstí v
Ronově nad Doubravou stávalo torzo starobylého stromu. Jednalo se o
tureckou lísku, kterou místní považovali za ochránkyni města. Turecká líska byla více než 150 let stará. Často ji maloval i
malíř památných stromů, místní rodák,
Jaroslav Turek. Ten v roce 2005 zemřel, po jeho odchodu začala líska usychat, až v roce 2011 bohužel uschla docela.