Dudy jsou prastarý hudební nástroj: jejich stáří se odhaduje na několik tisíc let a v mnoha verzích se používají po celém světě. Připomeňme dudy chodské s typickou rohatou kozlí hlavičkou, skotské nebo irské loketní. Nejstarší písemné zmínky o dudách v českých zemích se dají najít ve
Zbraslavské kronice z počátku 14. století. Píšťaly se vyrábějí se z javorového, hruškového, švestkového nebo jabloňového dřeva, na zásobník vzduchu pak řemeslníci používají kozí, psí, telecí či liščí kůži. Od roku 2018 jsou
dudácké tradice zapsány na
Národním seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.
S rozsáhlou
expozicí dud a dudáctví, která mapuje historii zajímavého hudebního nástroje a současné dudácké tradice v Čechách i v zahraničí, se seznámíte v
Muzeu středního Pootaví na
Strakonickém hradě. K vidění je jak
největší dudácká sbírka ve střední Evropě s více než stovkou hudebních nástrojů rozmanitých typů, tak další hudební instrumenty, které dudy obvykle doprovází. Nechybí ani četné zvukové nahrávky a zajímavá dudácká videa, naživo pak můžete dudáky vidět a slyšet každý
sudý rok v srpnu, kdy se ve
Strakonicích koná
Mezinárodní dudácký festival.
Dudácké tradice se ale rozšířily i jinde než na
Strakonicku, namátkou na
Chodsku a
Plzeňsku, na
Chebsku a
Doublebsku, na
Blatech nebo na
Jablunkovsku. Dudácké tradice ctí i
pelhřimovská Agentura Dobrý den: držitelem neobvyklého
českého rekordu se v roce 2021 stal
Miloslav Vaváček z
Tábora, který shromáždil největší tuzemskou sbírku funkčních replik historických dud. Sám na dudy umí hrát, s replikami dobových nástrojů a historickou
dudáckou muzikou vystupuje například ve
středověké krčmě v Dětenicích.
Hra na dudy není snadná, dudáci se v ní zdokonalují celý život, při troše snahy ale objevíte tuzemské výrobce dud i dudáky, kteří v Lidových školách umění nebo na kurzech předávají dovednosti svým pokračovatelům.