Na počátku dějin
Strakonicka stojí
Bavorové ze Strakonic, jeden z nejpřednějších českých šlechtických rodů 13. století. Právě Bavor II. ze Strakonic, nejvyšší komorník království českého a zeť krále železného a zlatého Přemysla Otakara II., byl nejvýznamnějším členem rodu. Bavorové hráli důležitou roli při osidlování
Prácheňského kraje, podporovali církevní řády i
jihočeská města a jejich
erb s modrou střelou na zlatém štítě najdete na mnoha listinách i na stěnách hradních paláců.
Strakonický hrad a maltézští rytíři
O historii
Strakonického hradu víme jen málo, ale těch pár informací vážně stojí za to: jeden z Bavorů se pravděpodobně účastnil křížové výpravy do Svaté země. Tam se setkal s
Řádem maltézských rytířů, církevní charitativní organizací, založenou v 11. století při křížových výpravách v Jeruzalémě. V listině z roku 1243 je zaznamenáno, že
Bavor ze Strakonic daruje právě rytířům řádu svatého Jana Jeruzalémského kostel a dům s výjimkou
knížecího domu; míněny byly objekty v areálu dnešního hradu.
Historie Bavorů a maltézských rytířů se tehdy propojila na několik století. Když na počátku 15. století kdy zemřel poslední potomek Bavorů, maltézští rytíři
celý hradní areál koupili. „Ve
Strakonicích působili až do roku 1925, kdy své panství prodali.
Muzeum středního Pootaví a nové expozice
Dnes o
Strakonický hrad pečuje
Muzeum středního Pootaví, založené v roce 1894. Právě
jediná expozice věnovaná historii a současnosti Řádu maltézských rytířů ve spojení s historií Strakonic, navíc umístěná v autentických prostorách bývalé řádové komendy, patří k tomu nejlepšímu, co lze v České republice vidět.
Svědectví o jejich působení ve
Strakonicích podává řada interiérů:
pozdně románská kapitulní síň s dochovanými nástěnnými malbami,
křížová chodba s raně gotickou cihlovou žebrovou klenbou, rovněž zdobená malbami,
kostel sv. Prokopa anebo
věž Jelenka. Ta rytířům sloužila k hostinám a zábavě po jeleních honech v okolních revírech.
Kromě
expozice věnované maltézským rytířům se můžete těšit i na expozice typické pro Strakonicko a zdejší tradiční řemesla a dovednosti: v interiérech se představuje
textilní výroba i výroba motocyklů značky ČZ, kterou v roce 1919 založil strakonický rodák architekt Karel Bubla,
výroba zbraní a místní
loutkářství. Část
Muzea středního Pootaví se věnuje také
dudácké tradici: muzeum totiž vlastní
největší sbírku dud ve střední Evropě a nechává restaurovat staré nástroje.
Věž Rumpál
Přestože
Strakonický hrad nestojí na kopci, ale na kamenném ostrohu nad
soutokem Otavy a Volyňky, je nezaměnitelnou dominantou
Strakonic. Korunou mohutného středověkého komplexu je
gotická věž Rumpál: společně s
černou kuchyní byla přístupná i během několik let trvající rekonstrukce. Pětatřicet metrů vysoká věž vznikla po roce 1260, výjimečný pak je její
břit: ten bránil jejímu poškození věže při ostřelování. Podobnou věž najdete také na
hradě Zvíkov, na
Bítově, na
Veveří nebo na
Svojanově.
Věž nemá své jméno pro nic za nic: skutečně se jí říká podle rumpálu, praktického zařízení, které sloužilo k vytahování věder vody ze studny, případně ke spouštění odsouzenců do hladomorny ve spodní části věže. Jinak než shora se do vězení dostat nedalo, dveře u paty věže na II. nádvoří byly probourány až ve 30. letech 20. století během předchozí rekonstrukce.
Původně bývaly na Rumpálu dva ochozy nad sebou, dochoval se však pouze ten spodní, který dodnes slouží jako
vyhlídková plošina. Z horního zbyly jen chrliče v podobě různých příšer, které sloužily pro odvod dešťové vody.
#světovéČesko a hrad Boldogkö
Maďarský hrad Boldogkö, Šťastný kámen, sice nestojí v rovině, ale jinak si se Strakonickým hradem může na dálku podat ruku. Pevnost na strmém hřebenu pohoří Zemplén vznikla po mongolské invazi k ochraně cesty vedoucí do Košic, a to v druhé polovině 13. století – tedy podobně jako hrad ve Strakonicích.- Také Šťastný kámen se pyšní více věžemi, prim ovšem mezi nimi hraje ta nejsevernější s půdorysem trojúhelníku: podobně jako Rumpál měla nároží směřující proti odhadovanému směru útoku.
- Přestože hrad není nijak rozsáhlý, k vidění tu je řada pozoruhodných a zajímavých věcí, od archeologických exponátů, mincí, erbů a vlajek přes kovárnu a hradní vězení až po největší sbírku cínových/olověných vojáčků ve střední Evropě. Figurky představují známé bitvy z historie Uher.
- K hradu se váže legendy, že jeho zakladatel Bodó pomohl králi Bélovi IV. ukrýt se před Tatary. Král mu z vděčnosti věnoval pozemek, ovšem s podmínkou, že na ní postaví hrad. Bodó měl naštěstí sedm krásných a chytrých dcer, které se rozhodly vdát se pouze za takové muže, kteří budou ochotni alespoň rok pomáhat s jeho stavbou. Za sedm let byl hrad hotový a na počest sedmi mladých žen, které zde strávily nejšťastnější období svého života, nese název Boldogkő.