Alexander Dubček se narodil 27. listopadu 1921 v
Uhrovci v místní škole, ve stejném domě jako
Ľudovít Štúr. Dětství a rané mládí prožil v Sovětském svazu, kam se jeho rodiče odstěhovali jako členové družstva Interhelpo. Na Slovensko se rodina vrátila až v roce 1938. Alexander Dubček se vyučil strojním zámečníkem, v roce 1939 vstoupil do tehdy ilegální Komunistické strany Slovenska a pracoval ve zbrojovce v Dubnici nad Váhom. V roce 1944 se připojil ke
Slovenskému národnímu povstání a byl dvakrát zraněn; jeho bratr Július padl. Po válce působil v různých politických funkcích, absolvoval Vysokou školu politickou a získal akademický titul doktora sociálně-politických věd. V letech 1955–1958 v Moskvě studoval politické vědy současně s
Michailem Gorbačovem. Na vrchol mocenské pyramidy vystoupal v
lednu 1968, kdy nahradil tehdejšího prezidenta Antonína Novotného ve funkci prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa.
V následujících měsících, později označovaných jako
Pražské jaro, se právě Dubček stal
symbolem reformního procesu, uvolnění a demokracie. Vše skončilo
v noci z 20. na 21. srpna, kdy do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem a postupně se zmocnila kontroly nad celým státem.
Ve funkci Dubček setrval do dubna 1969, kdy byl sesazen z postu prvního tajemníka ÚV KSČ a odvolán ze všech stranických funkcí. Několik měsíců působil jako velvyslanec v Turecku, v roce 1970 ale byl vyloučen z komunistické strany a odvolán ze všech funkcí. Zdálo se, že to je konec jeho politické kariéry: až do důchodu pracoval jako dělník a technický úředník, žijící pod dohledem Státní bezpečnosti, účast na disidentských akcích odmítal.
Na politickou scénu se populární slovenský politik vrátil po pádu komunismu na podzim 1989. Byl vážným
kandidátem na funkci prezidenta republiky, nakonec ale ustoupil ve prospěch hlavní tváře sametové revoluce
Václava Havla. Dubček se poté ujal křesla předsedy parlamentu a v březnu 1992 se stal předsedou Sociálně demokratické strany Slovenska. Po rozpadu federace by se s nejvyšší pravděpodobností stal prvním prezidentem samostatné Slovenské republiky, ale jejího vzniku se už nedožil: v září 1992 jeho služební vůz havaroval na
88,9 km dálnice D1. Dubček utrpěl těžká zranění, kterým
7. listopadu 1992 podlehl.