Pivnice U Zlatého Tygra to je tradiční plzeňská pivnice s neopakovatelnou atmosférou a koloritem v srdci staré Prahy. Inspiraci zde u plzeňského piva hledali mnozí, včetně autora české hymny Josefa Kajetána Tyla či Bohumila Hrabala.
Tygr býval ve středověku
symbolem krutosti a ztělesněním války, proto se mu bohabojní měšťané při výběru domovních znamení dlouho vyhýbali. Teprve evropská kavárenská móda porušila toto tabu a v
Praze se tygr objevil nejprve na domě v Husově, pak v Břetislavově a Haštalské ulici.
Dům v Husově ulici měl v 15. století ve znamení motyku, v příštích sto letech černého lva a od roku 1713 zlatého tygra.
V popisu města z roku 1816 je již
pivnice U Zlatého Tygra zachycena, v třicátých letech byla v tomto objektu proslulá Šochova či Šmilerova vlastenecká kavárna. Místnost byla jakousi
čítárnou, v níž
čeští obrozenci měli možnost seznámit se s evropskými časopisy. Stálým hostem tu byl
Karel Hynek Mácha a
Josef Kajetán Tyl, ale i historik
František Palacký, Karel Sabina, František Ladislav Čelakovský a další. Když se kavárna proměnila v pivnici, točilo se zde
pivo do kameninových,
černě glazovaných mázů. Nápoj se uchovával v hlubokých sklepích. Také ve dvacátém století věhlas pivnice U Zlatého tygra neutichá. Navštívil ji např. inkognito
francouzský ministerský předseda Herriot, který prý chtěl poznat typickou pražskou hospůdku.
V nedávné době býval Tygr
domovským lokálem spisovatele Bohumila Hrabala, který sedával nejčastěji u stolu vzadu, před vchodem do kuchyně. V této pivnici také došlo k jeho osobnímu setkání s řadou osobností, včetně
presidentů Clintona a Havla. Přitom si tato pivnice jako jedna z mála zachovala svůj původní, starobylý ráz.