Pověstné
karlovarské Vřídlo zastřešuje kolonáda otevřená v roce 1975. Gejzír vydávající
každou minutu na 2000 litrů vody je jedním z centrálních míst
karlovarských lázní. Díky vysokému tlaku vystřikuje až do
výšky 12 metrů. V jeho prostoru se nachází celkem 5 nádob s vřídelní vodou a prozkoumat se dá i zespodu.
Prohlídková trasa
podzemím Vřídla vede
technickými prostorami původní kolonády z 19. století a nabízí pohled na zřídelní sintrové usazeniny na stěnách chodeb, pozůstatky starého rozvodného potrubí a ojedinělý
proces pokameňování karlovarských suvenýrů – růží (tzv. karlovarské kamenné růže) a nejrůznějších figurek. V okolí Vřídla jsou vrty, zachycující zbylou vodu, která je odváděna pro další využití.
Vřídelní voda s teplotou
73,4°C je pro mnoho pacientů příliš horká, proto se
chladí na 50 a 30°C a je rozváděna pro pitnou kúru do pěti pramenních váz, označených A, B a C.
Z historie Vřídla a Vřídelní kolonády
Původně stávaly nad vývěrem
Vřídla před
kostelem sv. Máří Magdalény pouze lehké přístřešky a pavilónky, které mohly být po opakujících se výbuších a překvapivých průvalech termy snadno obnovitelné. Již v roce
1774 byl v sousedství postaven velký
barokní Vřídelní sál, který byl odrazem uplatňování léčebných zásad Davida Bechera, jež zdůrazňovaly pití vody přímo u pramene. První jednotné architektonické řešení prostoru kolem vývěru Vřídla přišlo v roce
1826, kdy byla vystavěna
první empírová Vřídelní kolonáda.
V letech
1878-1879 byla poté na jejím místě postavena nová
litinová Vřídelní kolonáda v podle projektu vídeňských architektů Fellnera a Helmera. Již v roce 1939 byla kolonáda z důvodu koroze rozebrána a na dalších 35 let byla nahrazena dřevěným provizoriem. V roce
1975 byla nad Vřídlem vystavěna moderní
prosklená železobetonová Vřídelní kolonáda ve funkcionalistickém slohu.