Bude to trvat pěknou chvilku, než se vymotáte z centra města, vyjedete za hranice
Prahy a dostanete se do
Průhonic – malebné
vsi se zámkem a úchvatným parkem, která už právoplatně náleží do
Středočeského kraje. Na druhou stranu je pravda, že sem jezdí spoje pražské hromadné dopravy.
Takže to má možná opodstatnění, že
Průhonice jsou na seznamu
UNESCO zapsány jakožto součást historického jádra
Prahy. Je spíš s podivem, jakého uznání si teď přírodně-krajinářský celek zasloužil, když za národní kulturní památku jej vyhlásili až na počátku roku 2010. Přitom o zápis na seznam
UNESCO bojoval celých osmnáct let.
Zámecký park pro princezny i čerty
Až do
Průhonic zavítáte, budete se spíše divit, jak to, že je neocenili už dávno. Krom stylových restaurací a luxusních hotelů na náměstí je hlavní turistickou atrakcí
park,
rozkládající se okolo nádherného zámku. Samotná stavba je sice nepřístupná veřejnosti, protože tu sídlí Botanický ústav, nicméně po takřka celou dobu prohlídky parku na vás tu a tam „vykoukne“ z umně vytvořených průhledů. Krása průhonického zámku fascinuje o to víc, když si uvědomíte, že jeho dnešní podobu má na svědomí
architekt Jiří Stibral, kterému bylo v době projektování sotva šestadvacet let. Pravda, učil se sice u slavného Josefa Zítka, autora
Národního muzea v Praze, ale své povolání příliš nemiloval – kdyby mu to nezatrhli rodiče, byl by se býval stal malířem. Ostatně
majitel panství Arnošt Emanuel hrabě Silva-Tarouca si ho vybral právě na základě toho, že se mu zalíbily jakési jeho akvarely.
O tom, že udělal dobře, se můžete přesvědčit při
venkovní prohlídce zámku, nebo až letmo nahlédnete do interiérů. V jediné zpřístupněné místnosti se nachází expozice
Průhonický zámek a
park – dílo přírody a lidského ducha, což je vlastně pamětní síň zakladatele parku Arnošta Emanuela. Upřímně, mnohem zajímavější než vitríny je však
procházka samotným
parkem nebo návštěva zdejší botanické zahrady, která je otevřená každý den mimo pondělí. Areál jako z příběhu o princích a princeznách vám možná bude trochu povědomý – snad proto, že se zde natáčelo pár
filmových pohádek, třeba S čerty nejsou žerty.
Krásný 365 dní v roce
Arnošt Emanuel
hrabě Silva-Tarouca průhonické panství vyženil roku
1886 spolu s
hraběnkou Nostic-Rieneck. Okamžitě rozpoznal potenciál krajiny protkané potokem
Botičem, která obklopovala zchátralý zámek, stojící na místě někdejšího středověkého hrádku, a rozhodl se ji proměnit v jedinečný park. Stálo ho to
celoživotní snahu a velké jmění – v roce
1927 byl dokonce donucen areál
odprodat Československému státu, přesto na park nezanevřel a pomáhal ho zvelebovat až do své smrti roku 1936.
Nutno přiznat, že jeho úsilí se vyplatilo. Výsledkem je jedinečný areál, rozprostírající se na 250 hektarech, s
1500 druhy dřevin a
600 druhy trvalek, neuvěřitelnými
8000 rododendrony a
23 km cest. Průhonice vznikaly v době, kdy sláva anglických parků dosahovala vrcholu, a to je zde patrné: nejenže jsou estetické porosty a koberce květin zakomponovány do krajiny tak, že návštěvník těžko odhaduje, co je dílem přírody a co už výsledkem lidské fantazie, ale areál je také projektován tak, aby byl
celoročně nejen
přístupný, ale
i krásný.
Užijete si ho, ať už sem zavítáte kdykoli. Na
jaře potěší
pučící a vonící květy, léto je ve znamení
bující zeleně, na podzim se park zahalí do teplých tónů
žloutnoucího listí a v zimě vás čeká romantická procházka mezi třpytivými hladinami
vodních nádrží pokrytých ledem…