Po stopách Santiniho na Moravě

Snad žádná umělecká činnost se nezapsala tak hluboce do podoby českých zemí jako barokní stavitelství. Mezi osobnosti, které výrazně překročily horizont své doby patří nesmazatelně architekt Jan Blažej Santini-Aichel, který ve svých projektech geniálně spojoval znalosti matematiky, geometrie, numerologie i katolické symboly. Za 23 let plodného projektantského působení navrhl téměř stovku sakrálních, palácových i hospodářských staveb. 

 

Velký ctitel mučedníka Jana Nepomuckého, opat žďárského kláštera Václav Vejmluva, zvažoval už od svého uvedení do funkce oslavu mučednické smrti budoucího světce. Proto ihned po otevření jeho hrobu v březnu 1719 a potvrzení zázračného oživení tělesné tkáně (považované tehdy za Nepomukùv jazyk) přistoupil Vejmluva k zadání nového chrámu umístěného na kopci nad zelenohorským klášterem. Půdorys postavený na pěticípé hvězdě a pět kaplí v ambitu symbolizuje nejen pět mučednických ran Kristových, ale také pět hvězd, které se zjevily nad místem umučení Jana z Nepomuku.

Celá konstrukce kostela je pak vytvořena na základě detailního symbolismu, a to jak matematického, tak i symbolicky popisného. Fascinující zjev kostela, který se po ničivém požáru roku 1737 bohužel nepodařilo v původní Santiniho podobě rekonstruovat, je dodnes korunou širokého kraje. Naprostá jedinečnost a originalita Santiniho přístupu k architektuře a čistota všech stavebních a slohových prvků byla jednoznačně potvrzena zařazením této solitérní stavby do seznamu památek UNESCO.

 

Dalším zadáním architekta Jana Santiniho Aichla byla výstavba malého hřbitova, později nazývaného Morový, určeného pro případné oběti moru. Hřbitov byl symbolicky postaven na půdorysu lidské lebky se třemi kaplemi, uprostřed nich byla později umístěna socha Anděla posledního soudu autora Řehoře Thenyho. V souvislosti s radikálním rozšířením klášterního prostoru a výstavbou kostela na Zelené hoře bylo rozhodnuto o zřízení šlechtické akademie přímo v areálu kláštera.

Pro ni navrhl Santini jednak dispozici hlavní budovy a slohově mimořádně čistou budovu konírny. Vedle budovy konírny vytvořil pro žďárský klášter Santini řadu dalších staveb hospodářského charakteru.
 

Poutní kostel v Obyčtově nechal v polovině 18. století vybudovat žďárský opat Václav Vejmluva. Velkou raritou je tzv. želví půdorys, symbol stálosti ve víře. Tvar hlavní lodi opravdu připomíná želví krunýř. Dnešní podoba kostela je ovlivněna řadou novějších úprav. Na hlavním oltáři je uctívána milostná soška Panny Marie Studničné s Ježíškem, barokní replika sochy ze žďárského kláštera.

 

Původní středověký farní kostel v Horní Bobrové nedostačoval na počátku 18. století potřebám rozsáhlé farnosti. Santini proto v roce 1714 vypracoval nový projekt. Z původního pozdně románského kostela nechal Santini pouze hlavní loď, kterou proměnil v kněžiště s oltářem, a tak obrátil celou orientaci kostela. Vstupní pětiboký portál je v literatuře často připomínán italskými vzory, především římským průčelím stavitele Borrominiho.

Farní kostel svatého Václava ve Zvoli realizoval Santini v letech 1713 – 1717. Ve Zvoli obohatil Santini barokní architekturu svatováclavskou symbolikou. Oktagon nese kopuli s lucernou, jejíž zastřešení má tvar svatováclavské koruny. Nad hlavním oltářem je obraz svatého Václava z druhé poloviny 17. století. Autorem obrazu je Karel Škréta.
 

Křtiny patří k nejstarším moravským poutním místům. Podle starého vyprávění ve zdejším údolí křtili svatí Cyril a Metoděj a jejich žáci. Pověst říká, že roku 1210 se zjevila Panna Maria Křtinská v blízké Bukovince na rozkvetlém kaštanu. Nahrazení středověkého areálu monumentální barokní novostavbou zadal opat zábrdovického kláštera J.B. Santinimu v roce 1718. Ten na vrcholu svých tvůrčích sil navrhl rozsáhlý areál, který se stal skutečnou barokní perlou Moravy.

Vedle krás, které návštěvníky zaujmou na první pohled, má chrám plno dalších zajímavostí a záhad. Například rozlehlou kostnici v podzemí kostela. Do krypty ústilo čtyři až pět chodeb směřujících většinou do dosud neznámých zazděných prostor pod terasou schodiště. Největší pozoruhodností křtinské kostnice se stal nález dvanácti lidských lebek, které jsou označeny černou kresbou ve tvaru vavřínového věnce a symbolu v podobě písmene T na čele. Kostnice je přístupná o hlavních poutích a na vyžádání do předchozí domluvě.

 

Klášter v Rajhradě u Brna sloužil odedávna jako centrum kultury a vzdělanosti. Až do konce 17. století měl rajhradský klášter románskou tvář. Špatný stav klášterních budov v této době způsobil, že se rajhradští mniši rozhodovali přemístit klášter na některé ze zdejších návrší. Tehdejší probošt Placid Novotný se ale nakonec rozhodl pro přestavbu klášterního areálu na původním místě. V roce 1721 začal probošt Pirmus budovat areál podle návrhu Santiniho-Aichla. Ten navrhl založit stavbu kláštera na dřevěných pilotách a roštu stejně tak, jak učinil předtím v Plasech. Eliminoval tak špatné podmínky v bažinatém terénu.

Vlastní stavba probíhala poměrně rychle za častého Santiniho osobního dozoru. Vlastní stavba chrámu byla hotova roku 1730 a o devět let později vysvěcena. Věže z roku 1691 byly ponechány, ale v roce 1728 musely být zajištěny opěrnými pilíři. Současně se stavbou kostela byla zahájena výstavba celého areálu, která trvala až roku 1840.