Klášter Hájek aneb loreta kousek za Prahou
Waldl, Sacra Silva aneb
klášter Hájek je půvabný poutní areál se zahradou a
loretánskou kaplí Navštívení Panny Marie. Název dostal podle lesíka, který byl v rovinaté krajině vzácností. V místech, kde původně byla pole a pouhé dva stromy – starý dub a třešeň, které poskytovaly stín žencům – ho v roce 1589 ho nechal vysadit rytíř
Gotthard Florián Žďárský ze Žďáru (1542–1604), majitel statku a
zámku v Červeném Újezdě. Ohrazený lesík posléze sloužil po několik desetiletí rodině Žďárských a jejím hostům jako obora.
Když se o dvacet let později rytířův vnuk
Florián Jetřich (1598–1653) oženil s
Eliškou, dcerou kancléře
Jaroslava Bořity z Martinic, zdánlivě mu nic nechybělo. Příbuzenství s mocným politikem mu dopomohlo k titulu říšského barona a posléze i říšského hraběte, stal se pánem na
Kladně, Tachlovicích, Jenči, Červeném Újezdě, Hostivicích a dalších panstvích. Manželství mělo jedinou vadu na kráse: neměli mužského dědice.
Cesta pro inspiraci vedla do italského Loreta
Proto
Florián Jetřich bohu a Panně Marii slíbil, že narodí-li se jeho choti syn, postaví na svém panství Loretu. Modlitby byly vyslyšeny a manželům se záhy narodil syn
František Adam Eusebius. Základní kámen pro jednu z nejstarších loret v Čechách byl položen 12. června 1623 právě v již zmíněném hájku, její stavba trvala dva roky a po slavnostním vysvěcení se okamžitě stala populárním poutním místem.
Hrabě
Žďárský ze Žďáru ale se stavbou úplně spokojený nebyl. Když společně s manželkou vykonali pouť do
italského Loreta, nejenom poděkovali za narození vytouženého dědice, ale také zjistili rozměry a podobu originální loretánské chýše. Po návratu nechali kapli v Hájku strhnout a nahradili ji přesnější kopií podle italského vzoru. Druhou loretu můžete v Hájku vidět dodnes – a mimochodem se stala inspirací i pro mnohem známější
pražskou Loretu, kde náš výlet začíná.
Od lorety k loretě…
Po sto letech v době baroka k
loretě v Hájku u
Červeného Újezda vybudovali z
Prahy poutní cestu – a právě po ní vede náš výlet. Z původních dvaceti výklenkových kapliček, které poutníky na trase provázely, jich stojí už jen dvanáct, proto je dobré si na cestu vzít chytrý telefon s mapovými aplikacemi anebo mapku, kterou vydal pro poutníky spolek
Poutní cesta Hájek. Barevnost kaplí se sice liší, všechny jsou ale osm metrů vysoké a čtyři metry široké.
Největším problémem ovšem není hledání kapliček, ale překonávání silničních nadjezdů a podjezdů na dálničním obchvatu Prahy. Před cestou se proto podívejte na mapu, abyste si třeba část cesty zkrátili autem nebo autobusem.
…a od kapličky ke kapličce
Cesta začíná u
Lorety na Loretánském náměstí, první kapličku pak najdete na
Pohořelci u tramvajové zastávky Malovanka. Je jednou z mála kaplí, kde je dosud fragment původní fresky. Pak půjdete přes
usedlost Ladronka na
Vypich. Další kaplička čeká u
kláštera benediktinek na Bílé Hoře.
Pokud se vám nechce jít dál po rušné
Karlovarské silnici, rovnou přejeďte ke kapli číslo XI. Ta stojí u
rybníka Strnad pod dálnicí D6 směrem k
Hostivici. Pak už začíná být trasa utěšenější, hned z druhé strany rybníka je kaple číslo XII. Pak je třeba projít Hostivicí po
naučné stezce a kolem
ptačí pozorovatelny, protože ve městě se kapličky z pochopitelných důvodů nedochovaly. Po napojení na cyklostezku za
Litovickou tvrzí objevíte už v polích podél nově vysázené lipové aleje kaple číslo XVIII., XIX. a XX.
Poslední velká pouť do
kláštera v Hájku se konala v roce 1949. V době komunismu sloužil areál jako internační tábor pro kněží nebo vojenské skladiště. V tuto chvíli ho opět spravují františkáni. Areál není veřejně přístupný, prohlédnout si ho ale můžete během poutí.