Emil Kolben se narodil 1. listopadu 1862 ve
středočeských Strančicích v židovské rodině kupce a hokynáře. Vystudoval gymnázium v
Praze na
Malé Straně a pak strojnictví a elektrotechniku na pražské technice. Díky píli a talentu mu Český zemský výbor udělil dvouleté Gerstnerovo cestovní stipendium, umožňující studijní cesty do zahraničí. Nejprve cestoval po Evropě; navštívil Vídeň, Berlín, Curych, Paříž i Londýn, a nakonec v roce 1888 odplul i se svou ženou Malvínou do USA. Tam se stal hlavním inženýrem a vedoucím technických kanceláří firmy
Edison General Electric Company a byl často v kontaktu přímo se slavným vynálezcem
Thomasem Alvou Edisonem.
Vznik průmyslového impéria Emila Kolbena
Po návratu do Evropy Emil Kolben pracoval jako hlavní inženýr švýcarské firmy Maschinenfabrik Oerlikon, v roce 1896 se ale i s postupně se rozrůstající rodinou definitivně vrátil do
Prahy. Ve městě, které považoval za střed velké české průmyslové oblasti a tradiční sídlo vysoce vyvinutého strojírenství, plánoval zřídit vlastní moderní elektrotechnickou továrnu. Ve Vysočanech tehdy koupil pozemek s rozlohou asi 8 000 metrů čtverečních, kde během několika let vyrostla továrna i s vlastní elektrárnou.
Ve
Vysočanech také Kolbenovi našli první pražský domov, a to v
usedlosti Flajšnerka ve svahu nad
Vysočanskou ulicí. Samotná usedlost nyní je v soukromých rukou a není přístupná veřejnosti, kousek odtud ale můžete navštívit oblíbenou
bobovou dráhu a také
park Podviní s keltským hradištěm a Dračím jezerem.
Vysočany a Kolbenka
Na přelomu 19. a 20. století se
Vysočany měnily před očima. Vedla tudy železnice směrem na
Turnov, stál tu pivovar, a ve stejném roce, kdy
Emil Kolben založil továrnu Kolben a spol., vznikla i
Vysočanská mlékárna. O dva roky později nechal
František Křižík do Vysočan prodloužit tramvajovou trať z Libně, v roce 1902 pak císař
František Josef I. povýšil Vysočany na město. Součástí
Prahy se staly v roce 1922, dnes jsou jádrem
městské části Praha 9.
Pozemek nedaleko vlakového nádraží, kde začal Kolben budovat svou továrnu, byl skvělou volbou: šlo o prázdné plochy a podnik se tak mohl téměř neomezeně rozšiřovat.
Továrna se specializovala na výrobu strojů a zařízení pro velké parní a vodní elektrárny. V roce 1900 vyjela z Kolbenky
první lokomotiva, v roce 1907 začala Kolbenova firma společně s
Ringhofferovou strojírnou budovat
automobilku Praga a jen do roku 1910 vysočanský závod vyrobil deset tisíc elektrických strojů a dodal sedmdesát kompletních zařízení do velkých elektráren. Podnik měl vlastní slévárnu, elektrárnu, kovárnu i strojovnu, vyvážel zboží do celého světa a výrobní sortiment plně naplňoval podnikové heslo
„Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu“.
ČKD a nové Vysočany: O2 Arena, Pragovka Art District i DinoPark
Rozmach Kolbenovy společnosti pokračoval i po první světové válce. Roku 1921 se spojila s První Českomoravskou továrnou na stroje v Praze a přejmenovala se na
Českomoravská-Kolben. K další významné fúzi došlo v roce 1927, kdy se k původní Kolbence připojila ještě akciová společnost Breitfield-Daněk a spol. Tak vznikla
Českomoravská-Kolben-Daněk aneb
ČKD, největší strojírna v tehdejším Československu, kde za první republiky pracovalo až 14 000 zaměstnanců. Heslo „vše od špendlíku po lokomotivu“ se po roce 1930 rozšířilo ještě o letadla, tanky či trolejbusy, podnik se také významně podílel na elektrifikaci Slovenska.
K útlumu průmyslové výroby došlo v 90. letech 20. století. ČKD se rozpadlo na řadu firem, z nichž některé zkrachovaly nebo získaly nové majitele, a Vysočany se začaly měnit v moderní čtvrť bez továren a brownfieldů. V jedné z budov bývalé
Pragy vznikl
umělecký prostor Pragovka Art District, na místě zrušené železniční vlečky ČKD se projedete po
cyklostezce Rokytka, vyrostla tu
O2 Arena a multifunkční a kulturní centrum
O2 universum, takzvaná
malá O2 arena. Známé je i
obchodní centrum Harfa s
DinoParkem Harfa a obchodní centrum Fénix. Kousek od něj stojí
pomník Emila Kolbena z oceli, skla a kamene. V roce 2014 jej vytvořili
Martin Suchánek a
Lukáš Velíšek na památku Emila Kolbena a dalších obětí německé okupace v období druhé světové války.
Jednoho z nejvýznamnějších podnikatelů první republiky ve Vysočanech připomíná také
nová čtvrť Emila Kolbena nebo pamětní desky; jednu najdete ve
stanici metra Kolbenova, další v interiéru
vysočanské radnice.
Trpký konec Emila Kolbena v ghettu Terezín
V
usedlosti na Flajšnerce Kolbenovi žili jen necelých deset let, na začátku 20. století se přestěhovali do
vily na Vinohradech v Hradešínské ulici. Byla to „dobrá“ adresa – kousek od nich v té době architekt
Jan Kotěra budoval podle vlastního návrhu vlastní
rodinnou vilu.
Kolbenovu vilu v Hradešínské ulici před časem koupila městská část
Praha 10 a v roce 2022 ji k
160. výročí narození Emila Kolbena poprvé otevřela pro veřejnost.
Emil Kolben stál v čele svých podniků až do roku 1939. Po vzniku protektorátu Čechy a Morava musel kvůli svému židovskému původu odejít z ČKD a prodat své podíly v dalších společnostech. Přestože mu řada lidí už dlouho předtím doporučovala emigraci, byl přesvědčen, že se mu nic zlého nestane. Mýlil se;
3. července 1943 zemřel osmdesátiletý Emil Kolben v
terezínském ghettu. Podle svědectví vnuka Jindřicha měl u sebe kromě pár osobních věcí kufřík se 180 akciemi ČKD.
Při holokaustu zahynulo 26 členů rodiny Emila Kolbena, jako jediný její mužský člen válku přežil vnuk
Jindřich.
Kolben & Daněk: průmyslníci, kteří se neznali
Ačkoli průmyslníci
Emil Kolben a
Čeněk Daněk dali jméno společnému podniku ČKD, zřejmě se nikdy nepotkali. Daněk se narodil 5. dubna 1827 v
Cholticích na
Pardubicku, vystudoval pražskou a vídeňskou techniku, a svou strojírenskou společnost založil v roce 1854. Do penze odešel už v šestačtyřiceti letech, zemřel 19. března 1893 ve věku 65 let. Oba průmyslníky spojila teprve podnikatelská fúze, ovšem v roce 1927, kdy ČKD vznikla, byl Daněk už sedmatřicet let po smrti.