Tak se v malebném kraji mezi dvěma řekami,
Úpou a
Metují, začal odvíjet příběh, který posléze nabral netušené obrátky. Samozřejmě ze začátku to tak nevypadalo –
Barunka stejně jako další děti
chodila do školy v České Skalici.
Pak se z ní v rodině obročního Hocha v nedalekých Chvalkovicích pokusili vychovat „slečnu Betty“, vrátila se domů a v sedmnácti letech se
provdala za dozorce finanční stráže Josefa Němce, o patnáct let staršího. To už nebyla ani malá Barunka, ani slečna Betty, ale paní Božena Němcová.
S Němcovou na jiřinkovém bále
Tehdy se psal rok 1837 – a jen kousek od kostela v Malé Skalici, kde před lety byli oddáni Barunčini rodiče a kde se konala i
svatba s panem Němcem, stávala zájezdní hospoda u Bílého lva s pěkným tanečním sálem. Jen dva dny po sňatku, 14. září 1837, se tu konaly první
Jiřinkové slavnosti, slavnost, jejíž součástí byla prohlídka zahrad skalických pěstitelů, výstava jiřinek, které tehdy přicházely do módy, udílení cen nejlepším pěstitelům, a zejména
jiřinkový bál. Mladá hezká paní všechny okouzlila, a tak ji zvolili
královnou plesu.
Jiřinkové slavnosti a bály se staly pěknou tradicí a konají se dodnes. Při stém výročí úmrtí Boženy Němcové roku 1962 nechali Skaličtí hostinec zrekonstruovat, vysadili
jiřinkový sad, v bývalé kočárovně vybudovali
Boženě Němcové moderní expozici a do parku před muzeem umístili
pomník sedmnáctileté Barunky. Je krásná, štíhlá a nesmírně smutná.
S Babičkou na Starém Bělidle
Není divu,
manželství Němcových rozhodně nepatřilo k těm šťastným. Nahlédnout do jejich soukromí můžete
v Červeném Kostelci, v někdejším kupeckém domě s krámkem, kde Němcovi žili krátce po svatbě. Často se stěhovali, ale dospělá Barunka se do kraje svého dětství celý život vracela. Osudné bylo zřejmě léto
roku 1844, které s dětmi
prožila na Starém Bělidle. Tehdy se zřejmě zrodilo
rozhodnutí napsat Babičku, která se posléze stala jejím nejslavnějším románem – a velká část děje se odehrává právě na Starém Bělidle a v údolí řeky Úpy.
Místu se dnes říká
Babiččino údolí, patří k nejoblíbenějším výletním místům v Česku, a jen málokteří návštěvníci odolají nadšenému pátrání po místech, která si pamatují z povinné školní četby. Samozřejmě mnohé čeká zklamání, to když se například dozví, že
Panklovi nebydleli v úhledné chaloupce s muškáty v oknech, ale
v temném sklepním bytě pod ratejnou, a že leccos bylo jinak než v knížce. Nicméně Němcové nešlo o věrné vzpomínky; vždy zdůrazňovala, že
Babičku poslala do světa jako "dítko své fantazie" a psala ji "pro útěchu vlastní zkormoucené duše".
Užijte si i vy půvabnou
atmosféru Babiččina údolí, až budete pátrat po
Viktorčině splavu, po Celblově hospodě, kde prožívali svůj milostný románek Kristla s Jakubem Mílou, při stoupání k
rýzmburskému altánu, kde se
babička a děti potkali s paní kněžnou anebo na
zámku v Ratibořicích, kam
"šťastná to žena" chodila domlouvat panstvu, aby nechalo slečnu Hortenzii jít za hlasem svého srdce. Třeba i vy pak pochopíte, že Babička je zkrátka
iluze lepšího a spravedlivějšího světa, kde se lidé mají rádi, kde voní věčné léto a kde se z paní Němcové alespoň na chvíli mohla zase stát malá Barunka.