ÚvodVýletyVýlety pro dětiVýlet za Barunkou Babiččiným údolím

Výlet za Barunkou Babiččiným údolím

Když se roku 1820 hrabě Schulenburg rozhodl, že stráví léto na zámku v Ratibořicích, stěhovala se na venkov i manželka Kateřina Zaháňská a zástupy služebnictva. Mezi nimi byl i hraběcí kočí Jan Pankel s nevěstou a dcerkou Barunkou. Když měli rodiče svatbu v Malé Skalici, bylo holčičce už půl roku.
Barunčina školaTak se v malebném kraji mezi dvěma řekami, Úpou a Metují, začal odvíjet příběh, který posléze nabral netušené obrátky. Samozřejmě ze začátku to tak nevypadalo – Barunka stejně jako další děti chodila do školy v České Skalici.

Pak se z ní v rodině obročního Hocha v nedalekých Chvalkovicích pokusili vychovat „slečnu Betty“, vrátila se domů a v sedmnácti letech se provdala za dozorce finanční stráže Josefa Němce, o patnáct let staršího. To už nebyla ani malá Barunka, ani slečna Betty, ale paní Božena Němcová.
 

S Němcovou na jiřinkovém bále

Muzeum Boženy NěmcovéTehdy se psal rok 1837 – a jen kousek od kostela v Malé Skalici, kde před lety byli oddáni Barunčini rodiče a kde se konala i svatba s panem Němcem, stávala zájezdní hospoda u Bílého lva s pěkným tanečním sálem. Jen dva dny po sňatku, 14. září 1837, se tu konaly první Jiřinkové slavnosti, slavnost, jejíž součástí byla prohlídka zahrad skalických pěstitelů, výstava jiřinek, které tehdy přicházely do módy, udílení cen nejlepším pěstitelům, a zejména jiřinkový bál. Mladá hezká paní všechny okouzlila, a tak ji zvolili královnou plesu.
 
Jiřinkové slavnosti a bály se staly pěknou tradicí a konají se dodnes. Při stém výročí úmrtí Boženy Němcové roku 1962 nechali Skaličtí hostinec zrekonstruovat, vysadili jiřinkový sad, v bývalé kočárovně vybudovali Boženě Němcové moderní expozici a do parku před muzeem umístili pomník sedmnáctileté Barunky. Je krásná, štíhlá a nesmírně smutná.
 

S Babičkou na Starém Bělidle

Babička s dětmiNení divu, manželství Němcových rozhodně nepatřilo k těm šťastným. Nahlédnout do jejich soukromí můžete Červeném Kostelci, v někdejším kupeckém domě s krámkem, kde Němcovi žili krátce po svatbě. Často se stěhovali, ale dospělá Barunka se do kraje svého dětství celý život vracela. Osudné bylo zřejmě léto roku 1844, které s dětmi prožila na Starém Bělidle. Tehdy se zřejmě zrodilo rozhodnutí napsat Babičku, která se posléze stala jejím nejslavnějším románem – a velká část děje se odehrává právě na Starém Bělidle a v údolí řeky Úpy.
 
Místu se dnes říká Babiččino údolí, patří k nejoblíbenějším výletním místům v Česku, a jen málokteří návštěvníci odolají nadšenému pátrání po místech, která si pamatují z povinné školní četby. Samozřejmě mnohé čeká zklamání, to když se například dozví, že Panklovi nebydleli v úhledné chaloupce s muškáty v oknech, ale v temném sklepním bytě pod ratejnou, a že leccos bylo jinak než v knížce. Nicméně Němcové nešlo o věrné vzpomínky; vždy zdůrazňovala, že Babičku poslala do světa jako "dítko své fantazie" a psala ji "pro útěchu vlastní zkormoucené duše".
 
Zámek RatibořiceUžijte si i vy půvabnou atmosféru Babiččina údolí, až budete pátrat po Viktorčině splavu, po Celblově hospodě, kde prožívali svůj milostný románek Kristla s Jakubem Mílou, při stoupání k rýzmburskému altánu, kde se babička a děti potkali s paní kněžnou anebo na zámku v Ratibořicích, kam "šťastná to žena" chodila domlouvat panstvu, aby nechalo slečnu Hortenzii jít za hlasem svého srdce. Třeba i vy pak pochopíte, že Babička je zkrátka iluze lepšího a spravedlivějšího světa, kde se lidé mají rádi, kde voní věčné léto a kde se z paní Němcové alespoň na chvíli mohla zase stát malá Barunka.