Jenže zatímco Golem patří k
josefovským uličkám jako ryba do vody, o jeho tvůrci rabbi Löwovi to tak docela neplatí. Jistý není ani rok jeho narození (snad 1512, ale možná také 1520 nebo 1525?), ani rodiště. Rozhodně však víme, že
nepocházel z Prahy.
Osudy rabína od Mikulova až do Prahy
Stopu proslulého židovského myslitele
Jehudy Livy ben Becalela alias
rabbiho Löwa zachytíme s jistotou až v době, kdy stal
vrchním moravským zemským rabínem v
Mikulově. Tam působil dvacet let, větší proslulosti však dosáhl v Praze, kde se roku 1573 stal rektorem školy talmudu. Zřejmě v letech 1592–1595 si ještě odskočil do funkce polského zemského rabína do Poznaně, po návratu do Prahy se stal vrchním zemským rabínem Českého království.
Rabbi Löw zemřel v roce 1609 a
jeho náhrobek patří k nejnavštěvovanějším hrobům Starého židovského hřbitova. Není divu, když podle staré pověsti lidem
plní tajná přání, napsaná na útržcích papíru!
Ačkoli vynikal i v astronomii a matematice, byl
osobním přítelem Tychona Brahe a jeho jméno dodnes nese jeden z měsíčních útvarů, řadě lidí se rabbi Löw vybaví spíš jako tvůrce tajemného Golema než skutečná historická osobnost.
Otazníky kolem Golema
Podle pověsti rabbi Löw stvořil z hlíny
Golema, tedy sochu, která se dala oživit vložením tajemného šému – svitku. Pro toho, kdo mu do úst šém vložil, pak Golem pracoval a poslouchal jej tak dlouho, dokud svitek zase nevyndal. Jednou roztržitý rabbi prý
zapomněl šém vyjmout a odešel do synagogy sloužit tradiční pobožnosti. Hliněný obr ale nedostal žádné úkoly, a tak začal zuřivě ničit vše, co mu přišlo pod ruku. Vyděšení lidé běželi pro rabbiho do synagogy, ten
přerušil modlitby a Golema zastavil. Pak se vrátil do templu, aby modlitby dokončil, ale Golema se
už nikdy nepokusil oživit.
Podobných legend sice existuje celá řada, ale pražský Golem patří k nejslavnějším. A ačkoli historikové tvrdí, že k osobě rabbiho Löwa byla l
egenda o Golemovi připojena uměle, přesto se nabízí pár znepokojivých otázek, na něž různí badatelé, novináři a odborníci hledají odpověď už celá staletí.
O tom, že v ghettu muselo dojít k něčemu zvláštnímu, co později dalo vzniknout známé legendě, napovídá
žalm k počátku sabbatu, který se ve
Staronové synagoze –
a nikde jinde na světě! –
při páteční bohoslužbě zpívá dvakrát. Připomíná tento obyčej okamžik, kdy se zuřící Golem vymkl kontrole a kdy rabbi Löw musel přerušit bohoslužbu a jít ho zneškodnit?
Rabbi poté prý nechal Golemovo hliněné tělo
uložit na půdu Staronové synagogy, kam dodnes platí
zákaz vstupu. Opatrnost vedla tak daleko, že rabbi dokonce nechal zrušit venkovní schodiště a dvířka na půdu ve výšce dvanácti metrů byla
přístupná jen s pomocí žebříku. Za dlouhá léta se tam dostalo jen pár lidí a na půdu se dodnes musí šplhat po železných skobách. Zbytky Golema samozřejmě nalezeny nebyly, ani tady, ani na půdě jiné pražské synagogy – a
příběh tak dál čeká na své rozuzlení.